Denně mi pod ruce přijde mnoho listin a dokumentů. No, asi by bylo přesnější říci „pod oko“, neboť je mi většina servírována v počítači elektronicky. Ale vy mi rozumíte, co myslím, prostě denně obdržím a pročítám spoustu lejster, textem dlouhých, textem krátkých, věcně důležitých nebo nepodstatných, svým zpracováním k analýze či k nastavení nové koncepce, tu k archivaci a některé bez pardonu po vytištění zhltne nenažraná šrotovačka. Je to můj chleba a mám svou papírovou práci ráda.
Tuším, co vám nyní hlavou běhá: „potrhlá kancelářská krysa“… „šílená ouřada“… „stolová hnida“? A já se na vás nezlobím, předešlý odstavec vás k úsudku evokuje, je mi to jasný. Ale nejsem takový cvok.
Svou úřednickou práci si zpříjemňuji tím, že do ní vkládám prvek mého soukromého zájmu. Bez ohledu na to, s čím dokument pracovně souvisí (o tom si nemohu s vámi povídat), ze všeho nejdříve kouknu na jeho konec a zjistím, kdo a jak se pod ním podepsal. Když jde o mail, elektronický dokument, byť vytištěný, podpisu ve formě přísně nastavené šablony, případně podpisu elektronickému, se nevěnuji déle, než že si tento fakt uvědomím. Má dojmová emoce se u tohoto druhu podpisu nestihne psychicky generovat.
Ovšem, když je na konci nějaká ta malůvka, to je jiné kafíčko. Svou mysl na okamžik implantuji do ručně psaných písmenek. Vcítím se do hrotu psacího prostředku, který do jedinečného tvaru zafixoval v prostoru a čase něčí duševno. Přestože často netuším vizualitu podepsaného, jeho podpis mi s nemalou validitou o jeho JÁ mnoho naznačí. Mohu si pro sebe soukromě interpretovat charakteristiku jeho osobnosti.
Zdá se vám to divné?
Věřte mi. Z projekce podpisu lze vyčíst mnoho informací, když ne to, jaký podepisující člověk skutečně je, tak naopak podpis nastíní to, jakým by podepisující chtěl být - zde však platí pravidlo, že podpis nekoresponduje s běžným písmem podepisujícího. A protože pod strojově napsaným textem podpis nemohu porovnat, proto si získané informace nechávám pro sebe (je to 50 na 50, buď takový je, nebo chce být).
Podpis, který mne zaujme, anonymně rozeberu na základě mnoha různých grafologických znaků (grafologie je podle některých autorů vědecká disciplína s úzkým vztahem k psychoanalýze, já se přikláním k názoru, že jde o podpůrnou diagnostickou projektivní metodu s cílem interpretovat charakteristiku pisatele), které jsou pro mne informací o tom, zda má podepsaný např. vysoké či nízké sebevědomí, je suverén či je plachým jedincem, zda je srdečný či hostilní, zda a jak je sociabilní, jak energický, zkrátka vysleduji z podpisu nápovědu k tomu, jaké tendence anebo vzorce chování a jednání lze od podepsaného očekávat.
Svého času jsem do své sbírky podpisy bezostyšně žebrala. Především v době, kdy jsem studovala grafologii (škola doc. Kulky i dr. Jeřábka). Byla jsem mladá, dnes už nemám tolik kuráže prosit o autogram. Proto si cvičně rozeberu nějaký ten podpis z běžného pracovního dokumentu, nebo si nostalgicky některé exempláře podpisů prohlédnu v mé sbírce, zvláště ty „andělské“, tedy podpisy těch, kteří odešli do nebe - maminky, tatínka, třeba Jiřiny Jiráskové, Pavla Tigrida.
Jeden TOP ulovený podpis mám jako z učebnice. Patří Davidu Copperfieldovi, světově známému mágu a iluzionistovi. Když se mi podepisoval, ani chvilku jsem nepochybovala, že jeho podpis bude odrazem toho, kým je. Jeho teatrálně provedený podpis byl čarodějný (téměř přes celou stránku a-čtyřkového programu) jako jeho velkolepá šou.