Dny do krabičky

Můj rozsáhlý deník z mládí mi velice posloužil při psaní mé vzpomínkové knihy. U mne funguje spíš ten vzpomínkový optimismus. Rád vzpomínám nejen na mládí, ale při psaní cestopisů i na naše krásné cesty po světě. A ještě jedno krátké veršování : Dny do šuplíku ukládám, den za dnem spí tam klidný sen. Když splín na duši občas mám, vzpomínku pěknou najdu v něm.

Myslím, že mám hodně hezkých dnů v krabičce své mysli. Je i zásuvka horší, ale tu nechci ani pootvirat, jen vyhodit bych ji chtěla moc. Moc hezké.

Vzpomínky na hezké dny uchovávám ve své mysli. Leží tam zatím bezpečně na rozdíl od těch horších. Ty se naštěstí vytrácejí. Osobně se ke vzpomínkám zas tak často nevracím, spíš se zabývám přítomností a budoucností. To mě baví víc.

Věrko, moc hezky napsané. Nikdy jsem si nepsala deník a ani dny do krabičky by mě nelákaly. Moje vzpomínky, myslím, že jich mám fakt dost od dětství až po dnešní dobu mám uchované v srdci a ráda se k nim vracím na rozdíl od vás a to hlavně, když zrovna je nějaký problém či zdravotní obtíže. I když se to velmi často neobejde bez slz, hlavně na ty, kteří už nejsou mezi námi, ale tak nějak mě to uklidňuje a navozuje pohodu. Odpoutávám se tak od všední reality se svými problémy. Jsem ráda za své životní vzpomínky, protože si myslím, že bez vzpomínek bych já nemohla žít. Děkuji za vaše zamyšlení...

Pěkný článek. Krabičky mám podobné, ještě z Brna. Vzpomínkový pesimismus měl asi taky Karel Gott, aspoň to říkal, že si pamatuje, jak mu kdo v dětství ublížil - víc než dobré věci. Píšu si už 10 let deník, a to od té doby, kdy jsem začala mít pocit, že jsou mé dny nějak prázdnější. Uklidňuje mě to. Někdy koukám, co jsem dělala ve stejný den před lety. Na něco bych si ráda vzpomněla, na něco tedy vůbec. Děsí mě, co všechno jsem zapomněla :-) .