Foto: archiv autorky

Malé, velké zamyšlení

16. 4. 2020

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.2 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 16.4.2020 13:15

Moc hezké zamyšlení, krásně vyjádřené. Cítím to taky tak. Jak říkáte, Soňo, přátelé do toho!! A já dodávám, DÁME TO!!!

Alena Vávrová 16.4.2020 12:35

Také, Soňo, děkuji ♥

Zuzana Pivcová 16.4.2020 12:12

Děkuji, Soňo, vzdělanost nerovná se vždy inteligence, a inteligence nerovná se vždy charakter. A navíc, jak můžeme rozumět jiným lidem, když mnohdy nerozumíme ani sami sobě? Já se snažím vnímat u lidí to dobré v nich a také jim dobro přeji. To je však asi jediné, co mohu za sebe udělat. Ale snad jim to nějak dorazí, právě tak jako mně od druhých.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce