Ilustrační foto :pixabay. com

22. duben - Den Země

19. 4. 2020

Můj příběh

Autor: Jarmila Komberec Jakubcová

Hodnocení:

(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 19.4.2020 12:31

Velmi zajímavá a pěkná úvaha, doplněná smutně pravdivou poznámkou p. Pokorné. Obávám se, že my, senioři, ať už půjdeme sebelepším příkladem, vývoj společnosti nejsme schopni zvrátit. Dekadence prolezla celou společností.

Zuzana Pivcová 19.4.2020 11:22

Navazuji na Moniku. Je pravda. že když se mluví o ochraně Země, tak každý má na mysli nějaké obrovské projekty, které se týkají států, vlád, světových nadnárodních koncernů. Ale my do toho patříme také. Každý hezky sám za sebe. A kdo se nedokáže zříct (nebo alespoň omezit) nadměrné spotřeby vody, elektřiny, znečišťování ovzduší. znečišťování odpadní vody neustálým používáním saponátů, tak ten by se někde výš choval právě tak, jako ti dnešní Velcí. Soukromý i světový postoj k problému přece spolu souvisí, akorát, že ten či onen planetě škodí "jen" ze své pozice. Pěkná úvaha, Jarmilko, děkuji.

Dana Puchalská 19.4.2020 09:47

Moc hezký článek Jarmilo.

Vladislava Dejmková 19.4.2020 09:31

Nelze než souhlasit. Vidím to podobně a také se zamýšlím, čím já bych mohla prospět.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá