Šedesátka je zlom, pak se zdraví výrazně mění
Ilustrační foto: pixabay.com

Šedesátka je zlom, pak se zdraví výrazně mění

4. 5. 2020

Šedesát let je podle statistických dat věk, ve kterém se většinou ukáže, jaké člověk bude prožívat stáří. Zda to budou pěkná léta nebo roky starostí se zdravotními problémy. Dožíváme se sice vyššího věku, než naši předkové, ale délka života ve zdraví neroste a právě v šedesátka v tom hraje velkou roli.

Pětašedesátiletý Jindřich se řadu let těšil, až půjde do penze. Celý život pracoval v těžkém průmyslu, a přestože se posledních deset let už nepohyboval přímo v provozech, cítil se  unavený a plánoval si na penzi hodně odpočinku i zábavy. Jeho plus bylo v tom, že byl celý život ve velmi dobré zdravotní kondici. "Jsem zvyklý manuálně pracovat, takže jsem nemusel chodit do posiloven. Cvičil jsem jógu, běhal jsem. Automaticky jsem počítal s tím, že to budu dělat i v důchodu. Nemám  nadváhu, nekouřím, alkohol si dám výjimečně. Lékař vždy říkal, že mám velmi dobré zdraví," vypráví. Jenže když mu bylo šedesát dva let, zjistil, že má potíže se srdcem. Přidalo se revmatické onemocnění a další zdravotní problémy. Nyní, v pětašedesáti, má předepsáno několik léků, nohy ho bolí i při běžné chůzi, zadýchává se. "Takhle jsem si to nepředstavoval a přiznávám, že jsem hodně otrávený. Pořád jsem slyšel, četl, jak se nyní lidé dožívají vysokého věku a tak jsem podlehl jakémusi hloupému přesvědčení, že budu ještě v devadesáti cvičit a chodit po lese. Jenže zjišťuji, že kolem mě je sice hodně dlouhověkých lidí, ale jejich život za nic moc nestojí. Žijí, ale je to neustálé trápení se zdravím," říká.

Jindřich je typickým představitelem své generace. Podle evropského statistického úřadu Eurostat nyní české muže opouští zdraví v jednašedesáti letech. V průměru žijí do sedmdesáti šesti letech. Posledních patnáct let žijí s vážnými zdravotními problémy, s různými omezeními. Ženy se dožívají v průměru osmdesáti dvou let, ale co se týká délky života ve zdraví, jsou na tom stejně jako muži. Zdravotní problémy, které je více či méně omezí v plnohodnotném životě, začínají mít v průměru v šedesáti dvou letech. Takže žijí dvacet let s nemocemi, bolestmi, trápením, častými návštěvami lékařů. Jistě, jde o statistiky, takže o zprůměrované údaje. Jsou šedesátnice, které jsou ve špatné zdravotní kondici, stejně jako jsou devadesátnice, které mají zdraví lepší než kdejaký padesátiletá žena. Ale v průměru je závěr statistiků jasný: šedesátka je věk, kdy se pro mnoho lidí mění zdraví. A ještě jeden závěr: je nesmysl radovat se z toho, že se lidský věk stále prodlužuje, protože se neprodlužuje doba, kdy ho trávíme ve zdraví.

Co se týká závěrů Eurostatu, jsme v tomto směru na průměru mezi evropskými zeměmi. Na čele žebříčku jsou Švédové, ti žijí dlouho a oproti jiným národům i dlouho zdraví.

"Neměli bychom se zabývat jen otázkami, kolika let se dožijeme. Důležitější je, kolik z nich bude prožito ve zdraví. Bohužel, na tyto údaje se někdy zapomíná a mluví se především o co nejdelší délce života. Mnozí lidé se sice radují ze statistik potvrzujících, že žijeme déle než bývalo běžné v minulosti, ale takzvané zdravé dožití má hranici kolem šedesáti let," upozorňuje geriatrička Iva Holmerová. 

Současná pandemie a s ní spojená opatření naznačila mnohé, co s tématem honby za dlouhověkostí souvisí. Tady je příběh jedené ostravské rodiny. Jednašedesátiletá Kateřina má maminku v léčebně dlouhodobě nemocných, kde čeká na umístění do domova  pro seniory. Je jí osmdesát devět let, nedokáže se zvednout z postele a je zcela odkázána na pomoc druhých. "Našich posledních deset let probíhá tak, že maminku stále vozíme do nemocnice a zpět, sháníme pečovatelky, střídáme se s dcerou v péči o ni. Nyní je v léčebně, celou dobu nouzového stavu za ní nesmíme a každý den jí voláme. Každý den slyšíme, že takto žít nechce, že chce zemřít. Nesmí kvůli nouzovým opatřením opustit pokoj, takže tam celé dny leží s cizí paní, která pláče. Chápu, že se společnost snaží seniory chránit za každou cenu, ale oni nežijí, jen čekají a nevědí na co. Já ji stále utěšuji, že to přejde, že v domově pro seniory bude mít příjemný život, že tam za ni budeme často chodit, že ji tam sestry vyvezou na zahradu. Ona na to: raději chci umřít na ten virus, než další roky někde ležet. Došlo mi, že všechny ty řeči o tom, jak se prodlužuje délka života, jsou nesmysl. Maminka by tu už nebyla, kdyby do ní stále necpali léky a hadičky a, jakkoli to zní hrozně, začínám si myslet, že by to pro ni bylo lepší," vypráví.

Kateřina má spoustu koníčků a velké plány, jak bude v penzi cestovat. Ale zároveň říká: "Jen co skončí epidemie, objednám se na preventivní prohlídku, protože začínám cítit, že mě stres spojený se starostmi o mámu dostává. Mám bušení srdce, nespím. Tak začínám přemýšlet, kolik let ve zdraví si vlastně v penzi užiju a kolik jich strávím jako máma, tedy putující po nemocnicích, odkázána na pomoc jiných, v beznaději," říká.

Právě šedesátka, tedy zlomový věk, co se týká zdraví, by podle lékařům měl být impulsem  vypravit se k lékaři, podstoupit různá preventivní vyšetření. I ti největší odpůrci takzvaného běhání po doktorech by to měli udělat. Zkrátka, jde o to udělat si jasno. Protože zároveň je šedesátka věk, kdy se se zdravotními problémy ještě dá hodně dělat, tedy nemoci včas zachytit, léčit a umožnit, aby se těch pěkných let v penzi bylo přece jen co nejvíce. No a pak nezbývá než doufat, že právě my a naši blízcí budou patřit mezi ty, kteří nesplňují statistický průměr.

zdraví
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Statistiky - nestatistiky, pro mě věk není rozhodující. Měla jsem štěstí, jak jsem psala v jednom článku, od padesáti do šedesáti let mi chirurgové a neurochirurgové opravili vše, co jsem si těžkou prací zničila a díky jim jsem na tom v jednasedmdesáti zdravotně líp, než ve čtyřiceti letech. Pravdou ale je, že denně cvičím, z práce z povinnosti se pro mě stala práce jako záliba, k tomu ještě jiné aktivity, tak o co vlastně jde. Dokud se spoléhám sama na sebe, vím, že žiji a o svém odchodu na "druhý břeh" se rozhodnu sama bez eutanazie :-)
Pavel Opočenský
To je ta celá lumpárna. Spousta lidí by si přála eutanázii ale naše zákony jsou v tomto na nic. Kdo chce eutanázii nepotřebuje doktora. Stačí mu podat prostředek který ho bezbolestně usmrtí. Takový člověk co chce eutanázii si to vezme sám. Problém nastane pouze pokud je bezmocný a zase za něho rozhodují jiní. Spousta lidí zemře odporně provedenou sebevraždou protože nemají na výběr. Eutanázie by měla být u nás už dávno povolena.
Karel Sechovec
Pro mladé jsme v tomto věku stejně starci.....
Karel Sechovec
Komunisti dobře věděli, kdy poslat lidi na odpočinek, nyní se odchod prodlužuje, aby co nejvíc lidí prchlo před dovršením stanoveného data, že se občané tím okradou o tisíce nikoho nezajímá.....
Hladil Vladimír
To snad nemyslíte vážně, to by bylo v parlamentu a v senátu vyšperkováno marody. Pravda, když promluví, tak by jeden řekl, že tomu tak je.
Danka Rotyková
Myslím si, že je to opravdu silně individuální. Pravdou je, že odchodem do důchodu v 62 letech se mi zdraví zhoršilo, což mě dost zaskočilo. Takže na mne by ten článek docela seděl, ale je to jen náhoda.
Danuše D'Engeli
Dnes mám hezký den, přestala jsem brát prášky na manio-depresivní psychózu, téměř po deseti letech. Dostala jsem se z této nemoci svým vlastním přičiněním. Je mi 63 let a vůbec tento věk nepociťuji, naopak mám stále větší chuť do života. Mám opravdu velmi hluboké zájmy a i když dnes je doba plná "zmatků", a nemám jako průvodkyně práci, dokážu celý den vyplnit kreativitou. Také se těším, až pojedu za svým přítelem do Belgie......Promiňte, ale nesdílím stejný názor na věk 60 let, jak se píše ve výše uvedeném článku. Také od mlada cvičím a to až do dneška, i když mnohem méně. Tyto roky si hodně užívám, více než když mi bylo kolem 40. Vždyť život tolik nabízí..... A domnívám se, že člověk si vytváří své nemoci sám, svojí psychikou. Já mám osobně pocit, že život je ještě přede mnou. Držím všem palce, hlavně proto, aby si všichni uvědomili, že každé životní období je hodnotné a každá nemoc se dá vyléčit a jsem přesvědčena, že je důležité, aby člověk nepodlehl názorům jiných lidí, ale na základě svého vlastního rozumu si udělal svá vlastní rozhodnutí. Děkuji . Se srdečným pozdravem, Dana
Pečlová Kristina
Lidský věk je rozdělený na jednotlivá sedmiletí, která udávají postup vývoje člověka. V průměru se udává astrologicky doba jednoho života 72 let jako jeden den platónského roku, to je +- 10x7. O 7 let méně, od 63. roku je lidský život ovlivňován planetou Saturn, planetou stáří,strádání, nemoci a smrti. Záleží na osudu člověka, kolika let se dožije. Vysoké stáří opravdu nemusí být příjemné, ale je dobré si uvědomit, že člověk tu není sám za sebe, ale ono stáří může prožívat osudově kvůli svým blízkým, ať v pozitivním nebo negativním smyslu.
Jean Pierre Utu
Sakra to snad ne! A co kdyz, se dam k myslivcum?
Marie 00000
Někomu se zdraví zvrtne už 58 a dřív. A 60 - to je opravdu zlomové období. Hlavně v psychické oblasti, která se potom odráží i na fyzickém zdraví. A proč 60? Protože je to období ukončení druhé třetiny života a přechod do závěrečné třetiny života. Myslím si, že do myšlení lidí se nevidí, a nikdo neví, co se děje v hlavě těchto lidí (už někdy mají všeho dost). A zdravých lidí po 60 znám opravdu málo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.