Šedesátka je zlom, pak se zdraví výrazně mění
Ilustrační foto: pixabay.com

Šedesátka je zlom, pak se zdraví výrazně mění

4. 5. 2020

Šedesát let je podle statistických dat věk, ve kterém se většinou ukáže, jaké člověk bude prožívat stáří. Zda to budou pěkná léta nebo roky starostí se zdravotními problémy. Dožíváme se sice vyššího věku, než naši předkové, ale délka života ve zdraví neroste a právě v šedesátka v tom hraje velkou roli.

Pětašedesátiletý Jindřich se řadu let těšil, až půjde do penze. Celý život pracoval v těžkém průmyslu, a přestože se posledních deset let už nepohyboval přímo v provozech, cítil se  unavený a plánoval si na penzi hodně odpočinku i zábavy. Jeho plus bylo v tom, že byl celý život ve velmi dobré zdravotní kondici. "Jsem zvyklý manuálně pracovat, takže jsem nemusel chodit do posiloven. Cvičil jsem jógu, běhal jsem. Automaticky jsem počítal s tím, že to budu dělat i v důchodu. Nemám  nadváhu, nekouřím, alkohol si dám výjimečně. Lékař vždy říkal, že mám velmi dobré zdraví," vypráví. Jenže když mu bylo šedesát dva let, zjistil, že má potíže se srdcem. Přidalo se revmatické onemocnění a další zdravotní problémy. Nyní, v pětašedesáti, má předepsáno několik léků, nohy ho bolí i při běžné chůzi, zadýchává se. "Takhle jsem si to nepředstavoval a přiznávám, že jsem hodně otrávený. Pořád jsem slyšel, četl, jak se nyní lidé dožívají vysokého věku a tak jsem podlehl jakémusi hloupému přesvědčení, že budu ještě v devadesáti cvičit a chodit po lese. Jenže zjišťuji, že kolem mě je sice hodně dlouhověkých lidí, ale jejich život za nic moc nestojí. Žijí, ale je to neustálé trápení se zdravím," říká.

Jindřich je typickým představitelem své generace. Podle evropského statistického úřadu Eurostat nyní české muže opouští zdraví v jednašedesáti letech. V průměru žijí do sedmdesáti šesti letech. Posledních patnáct let žijí s vážnými zdravotními problémy, s různými omezeními. Ženy se dožívají v průměru osmdesáti dvou let, ale co se týká délky života ve zdraví, jsou na tom stejně jako muži. Zdravotní problémy, které je více či méně omezí v plnohodnotném životě, začínají mít v průměru v šedesáti dvou letech. Takže žijí dvacet let s nemocemi, bolestmi, trápením, častými návštěvami lékařů. Jistě, jde o statistiky, takže o zprůměrované údaje. Jsou šedesátnice, které jsou ve špatné zdravotní kondici, stejně jako jsou devadesátnice, které mají zdraví lepší než kdejaký padesátiletá žena. Ale v průměru je závěr statistiků jasný: šedesátka je věk, kdy se pro mnoho lidí mění zdraví. A ještě jeden závěr: je nesmysl radovat se z toho, že se lidský věk stále prodlužuje, protože se neprodlužuje doba, kdy ho trávíme ve zdraví.

Co se týká závěrů Eurostatu, jsme v tomto směru na průměru mezi evropskými zeměmi. Na čele žebříčku jsou Švédové, ti žijí dlouho a oproti jiným národům i dlouho zdraví.

"Neměli bychom se zabývat jen otázkami, kolika let se dožijeme. Důležitější je, kolik z nich bude prožito ve zdraví. Bohužel, na tyto údaje se někdy zapomíná a mluví se především o co nejdelší délce života. Mnozí lidé se sice radují ze statistik potvrzujících, že žijeme déle než bývalo běžné v minulosti, ale takzvané zdravé dožití má hranici kolem šedesáti let," upozorňuje geriatrička Iva Holmerová. 

Současná pandemie a s ní spojená opatření naznačila mnohé, co s tématem honby za dlouhověkostí souvisí. Tady je příběh jedené ostravské rodiny. Jednašedesátiletá Kateřina má maminku v léčebně dlouhodobě nemocných, kde čeká na umístění do domova  pro seniory. Je jí osmdesát devět let, nedokáže se zvednout z postele a je zcela odkázána na pomoc druhých. "Našich posledních deset let probíhá tak, že maminku stále vozíme do nemocnice a zpět, sháníme pečovatelky, střídáme se s dcerou v péči o ni. Nyní je v léčebně, celou dobu nouzového stavu za ní nesmíme a každý den jí voláme. Každý den slyšíme, že takto žít nechce, že chce zemřít. Nesmí kvůli nouzovým opatřením opustit pokoj, takže tam celé dny leží s cizí paní, která pláče. Chápu, že se společnost snaží seniory chránit za každou cenu, ale oni nežijí, jen čekají a nevědí na co. Já ji stále utěšuji, že to přejde, že v domově pro seniory bude mít příjemný život, že tam za ni budeme často chodit, že ji tam sestry vyvezou na zahradu. Ona na to: raději chci umřít na ten virus, než další roky někde ležet. Došlo mi, že všechny ty řeči o tom, jak se prodlužuje délka života, jsou nesmysl. Maminka by tu už nebyla, kdyby do ní stále necpali léky a hadičky a, jakkoli to zní hrozně, začínám si myslet, že by to pro ni bylo lepší," vypráví.

Kateřina má spoustu koníčků a velké plány, jak bude v penzi cestovat. Ale zároveň říká: "Jen co skončí epidemie, objednám se na preventivní prohlídku, protože začínám cítit, že mě stres spojený se starostmi o mámu dostává. Mám bušení srdce, nespím. Tak začínám přemýšlet, kolik let ve zdraví si vlastně v penzi užiju a kolik jich strávím jako máma, tedy putující po nemocnicích, odkázána na pomoc jiných, v beznaději," říká.

Právě šedesátka, tedy zlomový věk, co se týká zdraví, by podle lékařům měl být impulsem  vypravit se k lékaři, podstoupit různá preventivní vyšetření. I ti největší odpůrci takzvaného běhání po doktorech by to měli udělat. Zkrátka, jde o to udělat si jasno. Protože zároveň je šedesátka věk, kdy se se zdravotními problémy ještě dá hodně dělat, tedy nemoci včas zachytit, léčit a umožnit, aby se těch pěkných let v penzi bylo přece jen co nejvíce. No a pak nezbývá než doufat, že právě my a naši blízcí budou patřit mezi ty, kteří nesplňují statistický průměr.

zdraví
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Líbí se mi doporučení uvedené v úvodu posledního odstavce článku. Dle mého názoru je zde důležitá nezdůrazněná pointa celého příspěvku. Děkuji i když jsem zmíněný věkový limit překročila o deset let.
Oldřich Čepelka
Přece statistika není určena tomu, aby vystihla právě vás jako jednotlivce. Má ukázat převažující trend. Rozdíly mezi lidmi jsou tak obrovské, že se to nedá vyjádřit například průměrem. Proto se taky používají jiné míry, např. medián a rozptyl. Jestli statistika, jako tady v tom článku, říká, že v 60 letech se ukáže, jak člověk dopadne po zbytek života, tak přece to je informace, abych na sobě začal včas pracovat a v 60 viděl, že nejsem chronicky nemocný, že mám dost sil, dost zájmů atd. je to informace, že bych se měl pohybovat, zdravě jíst, nestresovat se, pořádně spát atd. K tomu je statistika, když už ji chcete používat na vlastní život.
Lenka Kočandrlová
Každý z nás je na tom nějak a jinak. Nemyslím si,že je na to mustr,statistika je jen nějaký výpočet,tak bych to nebrala moc vážně. Já se vždycky leknu,jak přijdu k zrcadlu,kdo je ta stará osoba,kterou tam vidím? Cítím se uvnitř stejně jako např. ve 30 letech.Tělo zatím slouží dost dobře,po doktorech nepotřebuji chodit.Hlavně se člověk musí pohybovat,něco dělat venku,neříkám cvičit - to mne nikdy nebavilo. Poslední roky jsem stále na zahradě,v lese,pokračuji v jízdě na inlajnech nebo koloběžce a nepoddávám se případným výpadkům,kdy mě něco zabolí.Zkrátka počkám a ono to zase přejde....
Jana Šenbergerová
Tady je hezky vidět, že nelze všechno vtěsnat do statistik. Do čtyřiceti jsem byla mnohem nemocnější než teď. Zapracovala jsem na sobě a o jistém zlomu bych mohla mluvit tak od sedmdesátky. Bohužel musím dodat i to, že si za to mohu do značné míry sama. Jako ostatně za všechno, co "se v mém životě děje". Zdraví je stav přirozený, nemoc navozený. Dokonce i když si zlomím nohu, nejde o nějakou náhodu, ale způsob, jakým nevědomky řeším nějaký svůj problém. Lékaři mi mohou pomoci, ale jinak je mé zdraví v mých rukou.
Antonín Nebuželský
Každý jsme jiný. Něco pro sebe by mohl snad dělat každý. Já chodím každý den zhruba deset kilometrů. Uvidím časem. Chodím s kamarádem, kterému je osmdesát let a když ho tak vidím, přál bych si být takhle fit. A nic si ten věk nepřipouštět.
Jitka Caklová
Říkám, a to nejen dle mého názoru, že každý člověk je originál. Tudíž být fit, s tím, že to mám v genech, není pravdou, či se vymlouvat na neduhy, s tím, že to mám v genech, už vůbec ne.
Petr Želinský
Geny jsou geny. Je mi 61 a cítím se na třicet. Nepiji, nekouřím, denně vypiji 2 litry origo Coca-Coly, sežeru kila čokolády a sladkého. Běhám po střechách, nezadýchám se ani během do pátého patra. Maminka si před měsícem ve svých 85 létech pořídila elektrokolo, protože 40 kiláků na běžném kole už jí trošku zmáhalo. Vyšetření u doktorů???? Děkuji!!!! Až budu chtít umřít, svěřím se lékařské péči.
Hana Rarasch
Všechno je relativní. Měla jsem těžce nemocného tatínka od 47 let (infarkt přední i zadní, dalších několik později, 2 mozkové mrtvice, 2x edém...) a přesto žil naprosto plnohodnotně do 80 let, do 70 ordinoval, cestovali s maminkou, chatařil, pomáhal jako dědeček s vnuky atp. Ten obdivuhodný život byl o vůli , když mu bylo opravdu zle, oklepal se a plánoval další aktivity. Úžasná a záviděníhodná vitalita do posledního dne!
Erika Černá
Pane Opočenský, Vy žijete naprosto mimo realitu. Eutanazie u nás už dávno funguje, jen ji nikdo nepřizná, protože není povolena.
Jitka Caklová
Pro mě nastal životní zlom ve čtyřiceti letech, to jsem byla tak bolavá, že jsem ani nevěřila, že se padesátky dožiji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.