„Zatím vše zvládám dobře. Ponorka ještě nebyla a doufám, že nebude. Na nákupy dojdeme, anebo dojedeme autem. Denně chodíme na procházky. Chybí jen to pomuchlání s vnoučaty, ale Skype nám umožní sledovat dětičky přes kameru,“ říká například seniorka z Prahy Hana Čadová.
Také čtyřiasedmdesátiletá Eva Mužíková z Liberce nouzový stav nepovažuje za katastrofu ani výrazný zásah do života. Žiji stále stejně, opravdu nic mi nechybí. Nikdy jsem nepotřebovala navštěvovat, nebo zvát na návštěvu přátele, stačí mi, že o nich vím. Užívám si krás přírody na dlouhých procházkách. Zprávy nesleduji, v televizi si užívám jen oblíbené pořady. Vlastně mi chybí jen pejskové z útulku a na hlídání u mě doma,“ říká paní Eva, bývalá pedagožka a zootechnička, která se dlouhá léta zabývala výcvikem psů.
Stejně jako Eva Mužíková i Vlasta Lédlová bydlí sama, a přesto si nestěžuje ani v této těžké době. Nesleduje televizi plnou negativních zpráv, informace, které potřebuje, si najde na internetu. A právě díky moderním technologiím i ona udržuje kontakt s rodinou. „Vídáme se přes internet, voláme si a píšeme a s dcerou ze zahraničí dokonce mnohem víc než obvykle. Samozřejmě se těším, až se zase sejdeme. Ale jsme v kontaktu se sousedkou, která je taky sama, hrajeme skoro každý den pingpong a po večerech chodíme na procházky po okolí. A s další kamarádkou vyrážíme občas dopoledne do přírody do lesů na delší túry. Bez lidí a v pohodě. Místo restaurací si doma vařím nová jídla a potěší mě fotky a nápady od ostatních, se kterými je sdílíme,“ říká Vlasta Lédlová.
Některé seniorky se do boje s koronavirem aktivně zapojily. Jednou z nich je Marie Novotná, která říká: "Pracuji v nemocnici, omezení nijak nepociťuji, jen trochu změnu v pracovním postupu. Zprávy o covidu19 nesleduji, základní informace čerpám v práci. Mám štěstí, že moje rodina chápe situaci a nepanikaří,“ Marie Novotná. Další aktivní dáma, Lidmila Nejedlá z Poděbrad hlídá ve školce děti rodičů, kteří pracují ve firmě jejího syna. "Dopoledne výuka, vycházka, po obědě hry a zábava. Dost mě to vyčerpává, nemám na nic čas. Ale připadám si užitečná, tedy cítím se dobře," říká statečně Lidmila.
Podle socioložky Lucie Vidovićové z fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně je pandemie nástroj jako každý jiný, záleží do značné míry na nás, k čemu jej využijeme. "Jen k tomu potřebujeme dostat příležitost. S kolegy a kolegyněmi kritizujeme na současném přístupu ke krizi to, že jsme více slyšeli o seniorech od jiných, než od nich samotných, o tom, co přinášejí společnosti. Přitom jejich život se v žádném případě s nouzovým stavem nezastavil."
Fámy a fake-news zneklidňují
Ukazuje se, že v psychické výhodě jsou zejména lidé, kteří umí aktivně používat internet a potřebné informace si dohledají. Naopak lidé, kteří nemají dostatek informací a v záplavě negativních zpráv, nejrůznějších nařízení a opatření se ztrácí, vyhledávají pomoc jinde, například na krizových telefonních linkách.
„Klienti se zajímají nejen o obecné informace, které si chtějí ujasnit, upřesnit nebo si o nich s někým promluvit, ale hledají možnosti, jak se chránit, poradit, zda rušit kontroly u lékařů, stornovat letní zájezdy a lázně, nebo zajistit praktické záležitosti počínaje nakupováním,“ potvrzuje František Horák, vedoucí Senior telefonu neziskové organizace Život90. Podle něho krize nejvíce ovlivnila psychiku starších lidí, kteří žijí sami v bytech, kteří nemají oporu ani u svých rodinných příslušníků. „Tito lidé se často potřebují jen vypovídat, potřebují empatické ucho, které je vyslechne. Ovšem jsou i případy lidí, které ohrožuje úzkost, jsou v depresi a třeba prožívají i domácí násilí. Zde se snažíme společně hledat řešení pomocí dalších odborníků, nabízíme opětovné zavolání na linku v jakoukoli denní i noční hodinu, nebo i konkrétní kroky, které se v daném stavu dají udělat, říká František Horák.
Podobné zkušenosti mají i v organizaci Elpida, která rovněž provozuje telefonní linku pomoci pro seniory. Podle Kateřiny Bartákové z Elpidy často volají lidé, kteří žijí s blízkou osobu, s níž měli obvykle problémy i před pandemií. „Volají s tím, že jejich problémy eskalují a nezřídka dochází k domácímu násilí psychickému i fyzickému,“ potvrzuje. Další skupinou volajících jsou senioři v obtížné ekonomické situaci. „Nemálo seniorů bylo doposavad schopných vyjít se svými příjmy jen díky vynalézavosti, spořivosti a nákupům v tzv. akcích. Pokud jim nyní nakupují dobrovolníce - na slevové akce nehledí. A již nyní se ozývají senioři s výraznou obavou, jak další měsíce zvládnou“ vysvětluje Kateřina Bartáková.
Podle ní k psychické pohodě nepřispívají často nejrůznější fámy a fake news, které se šíří prostřednictvím e-mailů a whatsappových zpráv. „Například informace o tom, že lidem nad sedmdesát let nebudou v případě nákazy podávány žádné léky a budou umírat v bolestech doma, zneklidnila velký počet našich volajících,“ uvedla Kateřina Bartáková.
Krizová linka Elpidy přijímá denně kolem tří set telefonních hovorů. Jak uvádí Kateřina Bartáková, zájem očekávali mnohem vyšší. „Ukazuje se, že velmi dobře funguje rodinné zázemí seniorů, u osamělých seniorů pak zafungovaly regionální zdroje a pomoc jednotlivých městských či obecních úřadů.
„Pandemie má i pozitivní důsledky a jedním z nich je, že jsem si vyzkoušeli nové formy pomoci, zjistili jsme, co v nich funguje a kde jsou bílá místa,“ podotýká socioložka Lucie Vidovičová.
Seniory zajímá, co bude dál
Ale vraťme se zase na začátek, ke čtenářům portálu i60. Že opatření kvůli epidemii může přinést do života seniorů i něco pozitivního, sděluje dvaasedmdesátiletá Marie Měchurová z Holešova: „Po celý aktivní i důchodový život se nenašel nikdo, kdo by mě zklidnil. Pořád jsem musela někam spěchat, pořád něco organizovat, všechno muselo klapat jak hodinky. Každá minuta se musela využít. Až ten koronavirus to dokázal. Sedím na houpačce i hodinu, hledím do zahrádky s kocourem na klíně. Nejvíc se těším na odpolední kafíčko, které jsme se naučili s manželem pravidelně popíjet. Dokonce se neprojevila ani žádná ponorka".
A někteří senioři se už zamýšlí, co bude, až krize odezní. „Uplynulo jen pár týdnů od doby, kdy jsme nuceni částečně slevit ze svých standardů. Nebojím se koronaviru, ale politických aktivit, které budou po krizi následovat,“ vyslovila obavu Jana Kollinová. Obavy má i Naděžda Špásová z Ústí nad Labem: „Bojím se jen toho, že po zklidnění současných potíží už nic nebude jako dřív. Lidé na sebe přestanou být hodní, protože vzniknou opět společenské rozdíly a nastoupí závist, která je našemu národu vlastní. Budoucnost ukáže, co jsme zač.“
Každopádně je už nyní jasné to, o čem odborníci na problematiku stárnutí často mluví, ale obecně známé to ve společnosti zatím ještě stále není: Senioři jsou velmi různorodá skupina lidí. Jsou mezi nimi ti, kteří panikaří a podléhají obavám, stejně jako ti, kteří jsou aktivní, život si užívají i ve špatných časech a krizi berou jako zajímavou zkušenost, příležitost ke změnám v životě.
