Dům se dal i koupit, zdědit, dobýt, případně ukrást. A zasadit na jeho pozemku strom, který nám bude připomínat přibývající roky. Studny u většiny domů už jsou vykopané, a zplodit syna…. to zde raději nebudu rozebírat, ale v době kdy se běžně uplatňuje umělé oplodnění, i to je možné.
Když jsme začali jednat s realitní kanceláří o koupi domu, naše představa byla asi taková, jako představa obyvatelů společnosti prvobytně pospolné, když výměnou za kožešiny získávali tehdy nedostatkové zboží. Tedy- dám peníze, získám dům. Během měsíce se budeme stěhovat.
A tak se to zpočátku i jevilo. Sešli jsme se s realitní makléřkou i s majiteli. Sympatičtí lidé. Všichni jsme se na sebe usmívali, společensky konverzovali, a při té příležitosti podepsali Kupní smlouvu a veškeré další doklady s tím spojené. Samozřejmě, že jsme si nechali smlouvu nejdříve poslat elektronickou poštou ke schválení. Než jsme se rozešli, otázali jsme se realitní makléřky, jaký bude další postup, zda máme ještě něco zařídit. Odpověď byla, že vše potřebné je už zařízeno, dle smluvních ujednání zašleme bance, která měla na objekt zástavní právo, potřebný obnos k vyplacení zástavy, a zbytek peněz zašleme příslušné advokátní kanceláři do advokátní úschovy. Taktéž odměnu za úschovu advokátní kanceláři.Vše jsem bezodkladně provedla, a věci se daly do pohybu.
Vždy jsem se naivně domnívala, že když někdo za něco platí, je váženým zákazníkem - potažmo kupcem – a je s ním jednáno s veškerou úctou a vážností. Další události mě však natrvalo vyvedly z omylu.
Nejdříve se ozvala realitní kancelář. Pan doktor (který měl tou dobou už asi tři dny na účtu naše peníze), zřejmě usoudil, že dva senioři kupující si dům, nemohli potřebné finance získat jiným způsobem, než teroristickým útokem, nebo přepadením banky, a požaduje po nás vyplnit přiložený formulář. Na formuláři jsme měli k mému zděšení čestně prohlásit, že naše peněžní prostředky jsou legálně nabyté, nepocházejí z terorismu ani z trestné činnosti. Ostře jsem se proti tomu ohradila a po realitní makléřce jsem vzkázala panu doktorovi, že velmi ráda požadovaný dokument zašlu, pokud on se mi čestně zaručí, že naše uložené peníze nezpronevěří, nebude jimi financovat teroristy, a zašle mi kopii svého vysokoškolského diplomu, abych si mohla zkontrolovat, že nestudoval v Plzni. Vůbec nechápu, proč paní makléřka odmítla můj vzkaz doručit. Nedá se prý nic dělat -nařízení Evropské unie. A pokud někdo odmítne prohlášení dodat, měli by tuto skutečnost oznámit státní správě. Kam konkrétně, to mi neupřesnila, přesto jsem se vyjádřila ve smyslu - já to risknu.
Zatelefonovala jsem kamarádce, která se taky zabývá realitami, abych se s ní poradila. Bohužel, uvedené skutečnosti mi potvrdila. Požadavky EU jsou skutečně takové, jenom způsob provedení označila za mimořádně necitlivý, netaktní. Většinou se vkládá odstavec s příslušnými požadavky přímo do smlouvy a nabyvatel vše podepisuje najednou. Skutečnost, že čestné prohlášení je požadováno tři dny po podpisu Smlouvy a takovýmto způsobem, je dost neobvyklá.
Následujíci sdělení realitní makléřky po dalším týdnu mě spíše pobavilo, i když to byl humor spíše šibeniční: "Já se vám to bojím říci, ale pan doktor požaduje ještě kopie vašich občanských průkazů."
Skutečnost, že na smlouvě má údaje z našich občanských průkazů notářsky ověřené, zřejmě pro pana doktora nic neznamenala. Ale nechtěli jsme traumatizovat realitní makléřku a požadované kopie jsme zaslali s poznámkou, že žádáme potvrzení o tom, že s nimi bude nakládáno podle příslušné vyhlášky o nakládání s citlivými údaji. Advokát, a takovou důležitou věc ošetřenou ve smlouvě neměl!! To, že jsem nachytala pana JUDr. "na švestkách" a požadované potvrzení zaslal, mě trochu smířilo s tím, že celá ta causa vypadá, jako kdyby pan advokát poskytoval své finance nám, a nikoliv naopak.
Zkrátím to - banka, u které jsme vyplatili zástavu, trvala na tom, že potvrzení o tom dodá do třiceti dnů, dřívější termín prý nepřichází v úvahu - mají své postupy. Vklad do katastru byl řádně proveden, ale lhůta na zapsání - ano, správně tušíte - minimálně dvacet, ale zákonem stanovených je třicet dnů na vyřízení. 30+30=60, takže pokud vše půjde dál hladce, počkáme si na náš dům, který jsme už před měsícem zaplatili, další dva měsíce. Taktéž bývalí majitelé na své peníze. O našem dalším osudu rozhoduje banka a úřad. Celou tu dobu disponuje banka i advokátní kancelář našimi penězi a ani banka, ani Katastr nemovitostí nemají zájem celý proces zrychlit, protože dostali zaplaceno předem.
Někdy bych se opravdu raději vrátila do společnosti prvobytně pospolné, kde se sporné otázky řešily kyjem.
Třetího dubna jsme se konečně stali po třech měsících od uhrazení ceny nemovitosti majiteli de facto i de jure.
Mezitím vstoupil do našich životů coronavir.
