Není nic horšího, než když se rodina rozhodne, že rodičům, prarodičům či jiným příbuzným pořídí psa, protože odcházejí do penze nebo se jim z domova odstěhovaly dospělé děti, případně ovdověli. Zkrátka, když mladí lidé získají pocit, že by ti starší měli mít veselejší život a ten jim má zařídit pes. Jé, to je ale překvapení, říkají pak mnohdy výrazně zaražení příbuzní, kteří si nejsou jisti, zda psa vůbec chtěli. Mnohem lepší bývá, když se pro pořízení si pejska rozhodnou sami a jeho výběru věnují čas a pozornost. Vybírání psa totiž provází mnoho nástrah.
Šlechtic nebo bezdomovec?
Volit psa určité rasy s rodokmenem není známka toho, že je člověk snob, který chce to nejlepší. Psi byli vyšlechtěni do mnoha druhů právě proto, aby jednotlivé rasy splňovaly požadavky různých lidí. Právě u psů z čistokrevného chovu, s průkazem původu, je vysoká pravděpodobnost, že budou přesně takoví, jak jsou popisováni v atlasech psů a v odborné literatuře. Tedy, že chlupatý maltézský psík bude opravdu klidný a rád se na gauči povalující a časem nevyjde najevo, že ty jeho podivné flíčky jsou způsobené tím, že otcem byl malý teriér, který byl pořádně divoký, takže se teď celá rodina diví, že tento maltézák není kliďas, ale naopak torpédo, se kterým si babička neví rady.
Na druhé straně může být skvělým parťákem pejsek, který má už něco za sebou, třeba něco ne úplně dobrého a vybrali jsme si ho v útulku. Takový kousek bývá zpravidla velmi vděčný za to, že našel rodinu, přítele a právě osamělý senior pro něj může být tím ideálním životním partnerem.
Nejhorší je vybírat psa, o kterém prodávající tvrdí, že je zaručeně ta či ona rasa, ale nemůže to nijak dokázat a navíc je pejsek podezřele levný. To už jej opravdu lepší zachránit nějakého toho psího bezdomovce.
Chlupáč nebo plešoun?
Hladkosrstí psi se sice nemusí stříhat a česat, ale pozor, mnohá hladkosrstá plemena pouštějí více chlupů, než ta, jejichž zástupci vypadají jako chomáče vlny. Takže někdo, kdo si potrpí doma na pořádek, může být nemile překvapen. Naopak mnohá chlupatá plemena vyšlechtěná k životu v domácnostech, chlupy nepouštějí vůbec. Ovšem je třeba počítat s tím, že čím je pes chlupatější, tím více času a peněz je nutno vynakládat na jeho údržbu. Pořídit osamělé staré dámě bišona se sice jeví jako fajn nápad, ale realita je taková, že by s ním měla chodit co dva až tři měsíce do psího salónu, jinak se z něj stane zarostlá koule trpící exémy. A česání a koupání chlupáčů také vyžaduje hodně práce, na kterou někdy lidé s přibývajícím věkem a zdravotními potížemi nemají sílu.
Lenoch nebo sportovec?
Tady je třeba učinit předem jasné rozhodnutí. To znamená zjistit, zda člověk od psího parťáka očekává, že ho přiměje k pohybu, k vycházkám, k výletům. Nebo naopak bude s ním trávit čas doma, protože dotyčný senior si už moc fyzické aktivity nemůže dovolit. Právě v tom se různá plemena liší a je třeba jejich potřebu pohybu prozkoumat.
Obřík nebo trpaslík?
Rozhodnutí pořídit si co nejmenšího pejska do penze je časté, pochopitelné, leč i ono zavání průšvihem. Nyní různí nezodpovědní chovatelé šlechtí psy záměrně co nejmenší, což jim způsobuje řadu zdravotních problémů. Koupit babičce jorkšírka, který váží ani dvě kila, není moudré. Je to naopak riskantní, protože se může stát, že s ním bude muset často chodit po doktorech. A ještě jedna důležitá věc. Malá plemena se dožívají poměrně vysokého věku. Pořídit někomu, komu je sedmdesát, pejska, který žije průměrně patnáct let, je na pováženou.
Hlídač nebo mazlík?
Pokud má někdo k chovu psa podmínky, to znamená, je zdravý, má dům se zahrádkou, není třeba se bát pořídit si i ve vyšším věku plemeno, které nevypadá jako hračka. Pes, který vzbuzuje respekt, může osamělému člověku být nejen kamarádem, ale také hlídačem, strážcem, tvůrcem pocitu bezpečí. Jsou velká plemena, která nevyžadují náročný výcvik, jsou poslušná a přitom vzbuzují respekt, takže třeba paní žijící v domku na kraji vesnice, může nabýt pocit klidu, že se k ní rozhodně nikdo nepokusí vloupat, když se zahradou prohání bernský salašnický pes nebo retrívr.
Podstatné je položit si všechny předešlé otázky a pokusit se na ně najít odpovědi. Dvojnásob to platí, pokud se pro psa člověk nerozhoduje sám, ale výběr za něj činí jeho děti, vnoučata, příbuzní, kamarádi. Každopádně by pes v roli parťáka do penze neměl být překvapením, ale splněným přáním.