O xenofobii s úsměvem IX: Italové
Foto autorka

O xenofobii s úsměvem IX: Italové

2. 5. 2020

Nacionalizmus a identita

Italové nejsou rasa, ale sbírka různých národů. Mají sklon si o sobě navzájem a jeden o druhém myslet, že jsou především a v prvé řadě Římané. Miláňané, Sicilané či Florenťané a teprve až pak, zadruhé, Italové. … Italské regiony se jeden od druhého velmi liší a hluboce zakořeněný regionalizmus je docela pochopitelný, vezme-li se v úvahu, že Itálie jako národ existuje teprve od roku 1861. … Italové se tu a tam snaží chovat jako národ. Vynakládají velké úsilí, aby byli vlastenečtí. … Italové přesně vědí, odkud jsou, a svůj původ navždy ponesou jako vlajku. … Italové svá rodná města vždy milovali a je pro ně velmi těžké je opouštět. Tato občanská pýcha nicméně vyvolává velkou soutěživost, která je obzvlášť výrazná mezi sousedními vesnicemi, městy, provinciemi a regiony. Tato rivalita je nezřídka tak urputná, že Italům zbývá jen velmi málo času na cokoliv jiného. Dobře také vědí, že všechna ostatní lidská stvoření, a zejména Italové z jiných rodin, vesnic, měst a regionů, nemají bohužel dostatek disciplíny, a tudíž se na ně nelze spolehnout. Jak báječná by Itálie byla bez oněch gli altri – ostatních Italů.

Jak je vidí ostatní

Typický stereotyp Italů: jsou to hluční, vášniví, intrikářští, středozemní lidé, jejichž genialita a vynalézavost je bohužel mařena jejich leností a nespolehlivostí. O Italech je známo, že žijí v nádherné zemi plné uměleckých skvostů. Jsou pokládáni za šťastné, veselé lidi, kteří mají velké nadání k tvorbě, jídlu a módě. Je o nich známo, že vynikají ve zpěvu a vaření – a že jsou naprosto úděsní v organizování.

Jak vidí sami sebe

Italové se vidí jako vášniví a okouzlující a s oblibou tuto roli hrají před cizinci. Vědí, že žít v Itálii je privilegium, ale zároveň se urputně snaží potlačit sžíravý pocit, že jsou chudou Popelkou Evropy. Zdráhavost některých evropských národů splynout s Evropskou unií je pro většinu Italů nepochopitelná. Byli by více než šťastni, kdyby řízení své země mohli přenechat Bruselu. Italové opravdově, s potěšením a bezděkým masochizmem vítají, když jsou jim jejich chyby vyčítány. … Avšak žádná kritika není pokládána za tolik závažnou, aby vyústila ve snahu o nápravnou akci.

Charakter

Na jevišti

Italové jsou skvělí herci a jejich životy jsou často jediným velkým představením. Podstatná část italského života se odehrává na veřejnosti, na scéně … . Italové dobře vědí, jak je důležité se své role dobře zhostit – a hrát ji přirozeně. Herectví se učí již od dětství a v hraní pokračují po celý život.

Allegria

„Allegria“ je všeobecné nadšení a radost ze života, do kterého nezasvěcenec pronikne jen velmi obtížně. Je spojeno s pocitem radosti ze života a zahrnuje sluneční záři, dobrou společnost a společné nadšení – a je také důvodem, proč se zdá, že Italové se společně často smějí a usmívají. … Italové mají obecně tendenci brát život z té hezké stránky a tento pozitivní výhled je příhodně ilustrován dojemným pozdravem: „Nechť jsou ty nejsmutnější dny vaší budoucnosti nejšťastnějšími dny vaší minulosti.“

Způsoby

Italové jsou zdvořilí a slušní lidé. Vzájemné zdravení je důležité, a jelikož Italové nemají problémy s tělesnou blízkostí, potřásání rukou a polibky jsou základní normou. Vyjadřuje to nelíčenou vroucnost a potěšení nad opětným setkáním, dokonce, i když se oba aktéři třeba naposled viděli den předtím, či dokonce téhož dne ráno.

Etiketa

Dochvilnost je v Itálii důležitá jen relativně a s časovými údaji je často nakládáno jako s hodnotami přibližnými. Opozdit se na schůzku je tolerováno, nikoliv vítáno – čtvrthodina je přijatelná, ale půlhodina již nikoliv. … Italové nemohou být nikdy pokládáni za přeborníky ve stání ve frontách: vlastně již ten samotný nápad – stát v řadě – jim připadá k smíchu.

 

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autor je Angličan žijící v Itálii.

Literatura: Solly, M.: Xenofobní průvodce. Italové. Praha, Nakladatelství XYZ, 2011. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
V Itálii jsem nikdy nebyla, ani po tom netoužila, i když země a její architektura by určitě stála za to. Jejich způsob života, jak ho znám z filmů, je mi na hony vzdálený.
František Matoušek
V Itálii jsem nikdy nebyl. Italy znám jako velmi dobré fotbalisty, líbí se mi jejich filmy a jejich nic z ničeho si nedělání.
Jana Kollinová
Setkávala jsem se s Italy denně pracovně. Dodnes si pamatuji, jak mě poprvé přivítal můj italský nadřízený. Kromě podání ruky mě ještě velmi přátelsky objal a políbil na tvář, čímž mi způsobil menší šok. I on později dával k lepšímu jak jsem byla zaskočená. Stejně tak na letištních eskalátorech jsou Italové nepřehlédnutelní svojí temperamentní gestikulací rukama. Co slovo to gesto! Líbí se mi to, má to v sobě vášeň a horko jejich země. Jsou regionalisté, jak píše Věrka, ale já jsem u nich vnímala dost silný nádech nacionalismu.
Soňa Prachfeldová
Hezké a myslím, že i hodně vystihující Věrko. Architektura nádherná, lidé temperamentní , prostě jižané, žít bych tam nechtěla.
Dana Puchalská
Itálie je opravdu směsice toho, co jsi napsala. Byla jsem tam několikrát a pokaždé jsem se tam cítila dobře. Ale žít bych tam trvale opravdu nemohla. Vím , že když jsem poprvé ochutnala jejich skvělou zmrzlinu, připadala jsem si jako v jiné chuťové dimenzi. Víc než rok jsem doma žádnou nekoupila. Moc ráda na zemi, co vypadá jako bota, vzpomínám.
Věra Ježková
Děkuji vám. :-) Italy neznám. Podle toho, co jsem si přečetla v knížce a podle filmů mi je jejich povaha na hony vzdálená. V Itálii jsem byla jednou na poznávacím zájezdu a byla jsem nadšena z památek.
Libuše Křapová
Naposledy jsem byla před čtyřmi lety týden na poznávacím zájezdu v Římě. nestačili jsme projít všechno, určitě se tam ještě někdy vrátím. Mně se na Italech líbí ta jejich nonšalantnost. Neřeší hlouposti - nenašla jsem tam neodřené auto, ač jsem aktivně pátrala, všichni se usmívali a byli vlídní. Snad tam tuhle náladu nezmění koronavirus
Jan Zelenka
Miluji Středomoří a Itálii a Chorvatsko zvláště. Mentalita středomořských národů je zcela jiná, než naše. Své city dovedou spontánně projevovat, společenská družnost Italů je pověstná. Dovedou velmi aktivně prožívat s přáteli polední siesty. Pravdou je, že regionální vědomí Italů je velmi silné. Země byla, jak je v článku už uvedeno, velmi dlouho rozdrobená do menších celků. Italské národní vědomí se začalo utvářet až po sjednocení země. Také je značný rozdíl v chování lidí mezi severem a jihem země. Trochu bych polemizoval s jejich náklonností k Bruselu. Masivní pálení vlajek EU v této době tomu příliš neodpovídá. Itálie mne fascinuje, nejen lidmi, ale i svou historií a památkami. Moc mi chybí sedánky v pobřežních kavárnách při kapučínu a víně.
Zuzana Pivcová
V raném mládí byla pro mě Itálie to, co jsem viděla ve slavných filmech s Mastroiannim a Lorenovou. V Itálii jsem byla na několika různých místech, vždy jen jako turistka a jednou v Terstu na výročním zasedání Mezinárodního archivního výboru. Tam jsem v ruinách bývalého kolossea krmila s místní paní kočky a náramně jsme si rozuměly. V Římě jsem zažila mohutnou demonstraci, na kterou se valili lidé s vlajkami ze všech stran. Italové se mi jevili jako uštěkaní, tedy ukřičení, ale přitom celkem pohodoví a s dosud silnými rodinnými vazbami s převahou matriarchátu. Ve válce byli pod vedením Mussoliniho na straně Německa, ale byl tam i hodně odboj a partyzánské hnutí. Jako vojáci nebyli Italové spolehliví, proto Rusové, když chtěli prolomit frontu, šli vždy tam, kde bojovali Italové, tam byla slabá místa. Nebo na ně také shazovali letáky, aby to zabalili, že je válka prohraná. Díky, Věrko, hodně jsem se dověděla.
Naděžda Špásová
Abych pravdu řekla, nevím, co si mám o Italech myslet. Jsou asi hlučnější, mají temperament, nejsou sebestřední, jsou asi upřímnější. Nedochvilnost nemám ráda, jistý nepořádek jim nevadí. Ale asi by mi sedli víc než Amíci, nebo Frantíci. Afekt a pokrytectví nesnáším. Věrko, stačí ti to takhle? Jsi dobrá, když nám to takhle představíš. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?