Cesta životem

Paní Hano, článek je moc hezký. Většina z nás by dnes mamince ráda za její péči poděkovala, ale není to už možné. Tak nám zůstávají jen vzpomínky. Jsme už velké holky a tak se musíme s životními nástrahami nějak popasovat a doufat, že na konečnou je ještě hodně daleko. Hlavně aby nad námi ti naši nejbliší nahoře drželi ochrannou ruku.

Moc hezky napsáno.

Všichni většinou čerpáme z toho, co nám dali naši rodiče, ať už geneticky, či výchovou. jsem moc rád za to, co mi dali moji rodiče, i když, jak píšete, taky jsem si párkrát natloukl, když jsem se vydal vlastní cestou. Ale každý takový drobný, či větší pád by měl člověka posílit a nasměrovat ho třeba jinou cestou. Napsala jste pěknou úvahu. Ale, na penál, je pořád dost času. Když upadneme, je důležité se opět zvednout.

Krásné, procítěné vzpomínání, země vás nebude tížit, tam nahoře bude tak dobře.... možná

Také v poslední době vzpomínám víc než kdykoliv předtím. Měla jsem s maminkou hezký vztah, ale když jsem se vdala, do značné míry omezený vzdáleností. Do života mě dobře "vyzbrojila". S tíhou země si hlavu nedělám, těším se na setkání s ní.

Hanko, je to moc hezky napsané, ale nějak v tom čtu i smutek a hlavně samotu. Promiň, že se zeptám, ty kromě pejska nikoho nemáš? Samozřejmě, že netrvám na odpovědi, pokud se ti nebude chtít. Taky ráda čtu tvoje články. :-)

To je krásný článek Hani. Děkuji za něj.

Tak to už se Evičko nikdy nedozvím

Hanko, píšeš opravdu moc hezky, ráda si Tvé příspěvky čtu. Ty botičky jsou úžasné, dnes by frčely. Kam se to všechny tři díváte, pohled jedním směrem jako přes kopírák..:(((Pohlaď šikulku pejska. Bertice

Hani, my jsme měly taky takovou maminku. Možná tím, že nás přivedla na svět pozdě a byl mezi námi poměrně velký věkový rozdíl, byly jsme obě se sestrou v jejích očích stále dětmi, zvláště já. To není moc dobré, protože to člověka může vést k určité pohodlnosti - on to za mě někdo rozhodne, vyřeší. Někdy mě to ale už naopak docela zlobilo. Když zemřela, bylo mi necelých 28, ale už poslední 3 roky měla co dělat se svým zdravím. Pak jsem se osamostatnila, ale šlo to od zdi ke zdi. :-D