Foto: archiv autorky

A tak to někdy bývá

5. 5. 2020

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 5.5.2020 13:12

Hanko, to je hrozně smutné. Život je někdy prevít. Všichni máme v sobě něco zamčené, co nesmí ven.

Zdenka Soukupová 5.5.2020 13:10

Moc hezké a moc tomu rozumím. I já mám podobný příběh.....

Jitka Hašková 5.5.2020 12:32

Takový je život. Stalo se mi něco velmi podobného.

Martina Růžičková 5.5.2020 12:10

Váš příběh mě moc dojal. I pohled na fotografii vás dvou, v tu chvíli se štěstím v očích.

Alena Várošová 5.5.2020 12:02

Hani, Váš příběh mne dojak k slzám.Na fotce krásní,mladí liidé chtíc budovat svoji budoucnost.....Vzpomínejte!!!

Zuzana Pivcová 5.5.2020 11:49

Haničko, chápu Tě, ale to nenaplněné se už nikdy nepokazí, zachová si svou někdejší podobu a krásu. Vzhledem k tomu, že mě v mládí okouzlovali spíš muži starší (náhradní otec), jsou dnes po smrti už asi všichni. Díky!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá