O své nejbližší pečuje už téměř patnáct let. Nejdříve těžce onemocněl její manžel. Po operaci tlustého střeva lékař v nemocnici konstatoval, že mu zbývají do konce života týdny. Nakonec ještě žil téměř dva roky, díky péči své ženy. "Věděli jsme, že je to zlé, ale snažili jsme, aby měl ty poslední týdny co nejhezčí. Nakonec to byly ještě měsíce života, i když ty poslední hodně náročné. Ale byl do poslední chvíle doma, s rodinou," vzpomíná paní Ada, která pracovala celý život jako zdravotní laborantka.
Stresy, které si s manželem prožila, se odrazily i na jejím zdraví. Rok po jeho smrti se dozvěděla po vyšetření na mamografu svou diagnózu: rakovina prsu. Zhoubný nádor naštěstí nebyl velký. Podstoupila operaci, při které zjistili i nádorové zárodky v uzlinách. Byla nutná další operace a následná léčba. "Jako by mě manžel volal k sobě. Ale já jsem ještě nechtěla jít. Chtěla jsem vidět, jak půjdou malé vnučky poprvé do školy, užívat si je o prázdninách," líčí nejtěžší chvíle Ada. Po týdnech ozařování byla zesláblá, ale ošetřující lékařka viděla léčbu pozitivně.
Uběhlo osm let, obě vnučky už chodí do školy, ta starší se nyní připravuje na přijímací zkoušky na gymnázium. "Dělají mi radost, sportují, hrají na saxofon a klavír, dobře se učí, stejně jako vnuk, který už studuje gympl a hraje na trubku a basovou kytaru v několika skupinách. Jsem ráda, že můžu být u toho," říká.
Nyní se střídá ses vými sourozenci u své maminky, která letos v březnu slavila 102 let. Ta stále bydlí sama v bytě, ale už špatně slyší a chodí, a tak jí musí být někdo neustále nablízku. Potřebuje nachystat jídlo, uklidit, umýt. A je to čím dál náročnější. "Maminka nebere žádné léky, má pořád chuť k jídlu, každý den se těší na kávičku s něčím sladkým. Péče je ale náročná, ozývá se stařecká demence, často už sama nemám dost sil, hlavně při mytí."
Sama o sobě říká, že pokud se o sebe nebude moci postarat, bude si raději přát umístit v nějakém zařízení pro seniory, protože ví, co by čekalo její rodinu.
Přes to všechno, co prožila, si ale pořád udržuje pozitivní mysl. Když zrovna nemá "službu" u své maminky, je sama na chalupě v Beskydech, kde se stará o milovanou zahradu, chodí na túry, navštěvuje přítelkyně. A jednou za měsíc, dva jezdí do Prahy za synem.
"Hlavně, abychom se už zase mohli vidět. Jsem sice s vnučkami v kontaktu přes Skype, ale není to ono. Doufám, že o prázdninách už bude konec všech opatření a že koronavirus pomine, abychom se mohli zase celá rodina sejít."
