Výměna manželů
Ilustrační foto: ingimage.com

Výměna manželů

11. 5. 2020

Koukám, že je to už zase víc než měsíc, kdy jsem naposledy přispěla na náš oblíbený portál. Panečku, to to letí! A protože se téměř tři měsíce pořád všechno točí kolem koronaviru, myslím, že je nejvyšší čas zase k nějaké veselé provokaci…

Inspirovalo mě k ní včerejší setkání s kamarádkami. Díky pozvání jedné z nich jsme se na sebe po vynucené pauze opravdu těšily. Svatosvatě jsme si slíbily, že budeme mít roušku a sedět budeme v dostatečné vzdálenosti od sebe. Vytáhla jsem z garáže kolo, do batůžku strčila vychlazenou láhev prosecca, a s báječným pocitem, že dělám něco prospěšného pro své fyzické i duševní zdraví, jsem se rozjela do vedlejší vesnice. Přestože mi můj muž v obavách o moji bezpečnost ještě předtím ochotně dofoukl vzduch a zkontroloval ventilky, byla jsem šťastná, že mu po tak dlouhé době mizím na pár hodin z dohledu…

Jak už jsem se nedávno poněkud kontroverzně zmínila, mám to štěstí trávit vyhlášený stav nouze kvůli koronaviru celkem v klidu a bez velkých omezení. Bohužel na tom musím i nadále trvat a těší mě, že v tom nejsem zdaleka sama. Nás venkovanů s možností výběhu je totiž poměrně dost. I kamarádka Ivanka disponuje zahrádkou, na níž nás rozsadila v požadovaném odstupu kolem velkého stolu. Jen s těmi rouškami nastal trochu problém…

Všechny tři více či méně patříme do ohrožené skupiny obyvatel. Ale dovedete si představit babinec s rouškou, která tak významně ovlivňuje kadenci slov, potřebných k vyjádření všech potlačovaných pocitů během nepřerušovaného manželského soužití po dobu tří měsíců? Podotýkám, že ve všech třech našich případech se jedná o manželská soužití, která trvají déle než třicet let, takže žádné líbánky. Je tedy jasné, že po nadšeném, leč patřičně umírněném přivítání dotykem loktů, a v neposlední řadě s ohledem na lákavé občerstvení, které pro nás Ivanka přichystala, skončily naše vyvařené a pečlivě vyžehlené roušky v ruksaku. No co, všechny tři jsme po celou dobu nouzového stavu jen ve střídmém kontaktu s rodinou a poctivě dodržujeme všechna hygienická opatření.

Bylo to úžasně blahodárné a osvěžující setkání. Všechny jsme si uvědomily, jak moc nám ho už bylo třeba. Znovu jsme se vzájemně ujistily, jak si pěkně v souladu s věkem neseme svoji každodenní tíhu poznání současné etapy života. Probraly jsme vztahy s dětmi s důrazem na odlišnost mezi dcerami a syny, ukázaly jsme si na WhatsAppu, jak nám rostou vnoučátka, nevyhnuly jsme se ani přibývajícím zdravotním problémům. Ale hlavním tématem – jako vždy – byl stav vztahů partnerských...

Jedna z nás trpí tím, že s ní manžel téměř vůbec nekomunikuje, druhá si emotivně stěžuje, že ten její naopak komentuje a kritizuje úplně všechno. Třetí z nás přiznává, že jí silné emoce život nekomplikují, ale problémy má spíš kvůli práci. Vzájemně si nasloucháme a každá z nás přidává komentář k té druhé. Nakonec konstatujeme, že všude je zkrátka něco a žádné soužití není ideální, i když se tak tváří. Úměrně k množství vypitých bublinek a snězených jednohubek stoupá náš optimismus. A když v žertu Ivanka nadhodí, jak bychom asi zvládly opačnou verzi televizního pořadu „Výměna manželek“, docházíme všechny tři shodně k závěru, že ať je to jak chce, k prohození našich manželů bychom po těch společně prožitých letech nesvolily. A tak si raději necháme ty svoje. I se všemi jejich nešvary, ze kterých nám občas šediví vlasy a přibývají vrásky.

Ostatně, ruku na srdce, ani oni to s námi nemají vždycky lehké...

Á propos. Předem se omlouvám čtenářkám, které z jakéhokoliv důvodu manžela nemají a moji úvahu k pousmání nepovažují za humor, ale za rouhání. Děkuji.

Hezké vztahy v běhu času vám přeje

HŠ.

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Müllerová
Milá paní Hano, děkuji Vám moc za Váš optimistický příspěvek,pohladil po duši. Po třech měsících trvalého soužití s manželem (chodila jsem před tím do práce) vznikly občas drobné trhlinky na našem 25 tiletém manželství.Moc manžela miluji a taky bych ho nevyměnila, ani na 10 dní jako v TV pořadu. Máme zahradu, tak tam jezdíme každý den,ale chybí mi kamarádky, občas začínám být nerudná a tak si uvědomuji, že s tím musím něco udělat,aby byla doma pořád pohoda.ještě jednou moc Vám děkuji, Hanka M.
Svatava Páleníková
Také už jsem vdova, takže bych brala i toho svého... Já jsem si možná až několik let po jeho smrti uvědomila, jak jsem jej milovala. Škoda, že za života si často lidé nestačí tolik věcí říct a uvědomí si je až když je pozdě.
Jitka Hašková
Výborně jsem se pobavila, i když manžela nemám a s nikým bych neměnila.
Jaroslava Handlová
Článek i setkání posuzuji jako humorné, a to i přes ten nouzový stav. Žiji sice v centru města, ale krásná příroda už mi začíná po třech minutách chůze z bytu - procházky rozlehlým parkem jsou balzámem pro duševní rovnováhu. Ponorkou rozhodně netrpím, ale přece jenom bezrouškový pokec s kamarádkami již bych také uvítala.
Eva Mužíková
Paní Hano, také vás tam všechny vidím. Taková setkání v přátelském duchu, sebelepší meducína na bolavou duši nenahradí .
Libuše Křapová
Mám také to štěstí, že žiju na vesnici a patřičně si to užívám :-) babský pokec sice provozujeme pouze telefonicky, za to možností jiných aktivit je dost :-) Díky za hezký pozitivní článek
Marie Doušová
Článek je docela humorný a přeji Všem ženám , aby se mohly takto sejít častěji .
Danka Rotyková
Paní Hano, díky, početla jsem si. Jako vdova jsem si samozřejmě trochu s lítostí vzpomněla na manžela, ale to tak je. Rozhodně je dobře, že jste článek napsala, protože ne každý má ten dar svými slovy potěšit druhé. Díky.
Soňa Prachfeldová
Milý článek, každý žijeme v prostředí a způsobem, jaký jsme si zvolili a vlastně i léta vytvářeli, třeba i podvědomě. Bezesporu nyní žít na venkově blize přírodě, má své výhody. Snadněji se tu dá venčit , člověk i ? , manuální práce na zahradě ? je též dobrý lék. Taková dámská jízda se mi líbí ☀️
Dana Puchalská
Paní Hano, moc pěkný článek jste nám napsala. A je v něm i humor, což je poslední dobou výjimka. Já říkám že máme téměř doma malý "ponorka virus". Samotné se mi nikam nechce a už se těším jak to děcko na "cumel" až se zase vše vrátí k normálu. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.