Ne, nebojte se, žádné čáry vás nepřenesly stovky kilometrů, tento Mnichov je maličká vesnička o několika číslech, s půvabným kostelíkem sv. Jiří. Kouzla a čáry přesto Oblík ve svém repertoáru má. Aspoň já jsem o tom přesvědčená. Však jsem vás na Oblík už jednou zvala. Jižní svahy brzy zjara žlutě rozsvítí sluníčka hlaváčků a konikleců. Můj dnešní tip směřuje do dnů květnových, kdy se Oblík převlékl a hraje na vaše city v barvách modrých, žlutých a fialových, zarámovaných sytou jarní zelení.
Můj výlet započal u autobusové zastávky v obci Raná, ze které máte Oblík pěkně před sebou a víte, do čeho jdete. Poté, co překonáte živou silnici, pustíte se polní cestou k hoře. Zvolna stoupáte už odkvetlými starými třešňovými sady vzhůru. Cesta se stáčí doprava a brzy narazíte na zelenou turistickou značku od Loun. Kamenitá cestička se zužuje a kroutí jako hádě. A co je hlavní, nutí vás zhluboka dýchat a nabírat do plic rozmanité jarní vůně. Oči nemůžete odtrhnout od neuvěřitelné směsi barev. Nahoře kvete poslední trs hlaváčků. Nezapomeňte se zastavit u energetického bodu a vyzkoušet jeho sílu. Vrchol nabízí překrásné pohledy na České středohoří a jižně na Louny. K západu jako na dlani máte další magické kopce - Ranou a Milou. Východním směrem do střapatého středohorského obzoru míří další dva kopce, s Oblíkem tvořící řadu - Srdov (482 m) a Brník (371 m). Sedím v suché trávě, popíjím kávu z termosky, dělím se s mravenci o svačinu, kolem poletuje otakárek. Nemůžu se vynadívat a rázem se rozhoduji prozkoumat, jestli se dají Srdov s Brníkem obejít. Na Srdov jsem se už jednou pokoušela vylézt, ale přiznám se, že od vrcholových skalisek jsem se vrátila zpátky dolů.
Sestup z Oblíku po druhé straně je pohodlný a za chvíli jste dole. Turistická značka zatáčí doleva do Mnichova, ale neznačená cesta vede dál loukami k Srdovu. Cestou nacházím v porostu několik divizen brunátných. Cesta se pozvolna mění v sotva znatelnou, ale zjevně používanou cestičku. Chvíli přemýšlím, jestli tudy chodí jen zajíci nebo taky lidi a v tom se za Srdovem objeví třetí vrchol v řadě - Brník. Tady zjišťuji, že do sedla mezi Srdovem a Brníkem vede další cesta od Chraberců. Dávám se po ní a v sedle si zavýsknu, protože se mi zdá, že vyběhnout si odtud na Brník je brnkačka. Leč stejně jako u Srdova, výstup na úplný vrchol vzdávám těsně před cílem při vědomí, že mám ráda svoje kosti všechny pěkně pohromadě a nepolámané. Chtělo by to příště vzít na výlet i turistické hůlky. Vůbec mě to nemrzí, protože Brník tone ve žluti, protkané vkusně vlajícími stříbřistými vlasy kavylu.
Cestička mě dovede do Mnichova a odtud už jednak jede autobus nebo prostě po svých jdete dál, teď už po silnici do Rané, kocháte se překrásnou krajinou a doufám, že si budete říkat spolu se mnou: tohle nám dal pán bůh za odměnu.
Související: Oblík nebo Hoblík?