O moři

Honzo, mistře slova - doslova jsem měla tu popisovanou krásu před očima.

Krásné vylíčení mořské atmosféry. Jendo, možná, že kdyby ses u moře narodil, připadalo by ti samozřejmé a tak citlivě bys ho nevnímal. Ač tvou lásku k horku a slunci nesdílím, teď mne zcela pohltila. Jako moře.

Ano moře..... Děkuju za krásný článek a fotky.

Spočítala bych to pořád jen na prstech jedné ruky, kolikrát jsem v životě u nějakého moře byla, ale fascinuje mne také, v kterékoliv podobě, ať mírné ve slunci, nebo jako živel nespoutaný v bouři. To si pak vybavím verše A.S. Puškina, moři věnované....Taky netuším, zda se ještě někdy k moři podívám. Alespoň že jsem od jezera ;-)) .

Článek o moři mě velmi potěšil. Moře opravu miluji a jednou mi asi zachránilo život viz článek"Otrokyní ve Francii" Jenom mě hrozně mrzí, že se k němu už z různých důvodů nepodívám.

Moře miluju v každé podobě. Krásné vzpomínky. :-)

Úžasné vyznání obdivu k moři. Pěkné snímky, které ho provázejí.

Krásné ...

Čtu si, vzpomínám, protože některá místa na snímcích jsou mi známá . Rhodos, Thassos, Hamammet i Sidi Bou Said. Jednu dobu jsem také nesmírně toužila po moři, napsala jsem o něm i jeden z prvních článků zde - "Není moře jako moře" -, jde vyhledat. Pokud ale už jsem to někde uváděla, omlouvám se. Loňské zemětřesení v Albánii mi dalo pocítit, že už "stačilo". Ale Vám děkuji, je to krásný článek.