Park V. H. , pro mne je to ovšem Klášterní zahrada. Archiv autor

Nostalgie v Klášterní zahradě

27. 5. 2020

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Rostislav Mraček 29.11.2020 14:20

Zdá se, že se stávám Vaším vděčným čtenářem ...

Jindra Hubačová 28.5.2020 14:42

Zastavte čas alespoň na neděli:)))

Hana Šimková 28.5.2020 13:49

Ano, já třikrát denně venčím a tím se měří můj čas. Jenom přemýšlím jak dlouho budu moc venčit s bolavou nohou. Jo, čas je neúprosný,ale snad mi ještě nějaký čas zbývá.

Jitka Hašková 27.5.2020 20:42

Hezký článek.

Soňa Prachfeldová 27.5.2020 19:02

Čas je běžec s dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si, čas ten bere všechno hopem.... , berme se jako návštěvníci v tomto čase a těšme se ze všeho dobrého, co prožíváme,

Zdenka Soukupová 27.5.2020 15:06

Je to tak. Všechno v životě má svůj čas. A napsal jste to, Honzo moc hezky. Tak ať Vám ten Váš čas přináší jen všechno dobré.

Věra Ježková 27.5.2020 14:41

Jendo, moc hezké zamyšlení. V Klášterní zahradě se mi s tebou moc líbilo. Jsem ráda, že právě teď, kdy ti toto píšu, máš čas stejný se mnou; jsa vzdálen ode mne jen několik metrů.

Naděžda Špásová 27.5.2020 13:46

Čas je relativní pojem. Někdo s ním umí zacházet, jiný ne. A to je život. :-)

Eva Mužíková 27.5.2020 13:16

Čas je neúprosný, veškeré dění se mu musí podřídit. Tak jsi se Jane dočkal...

Jana Kollinová 27.5.2020 12:26

Při čtení článku jsem slyšela píseň z rok 1984 - Můj čas je pouhopouhé prozatím, můj čas, může říct já už neplatím... Bylo příjemné mít umocněný zážitek ze čtení v doprovodu písně z dob, kdy jsem si myslela, že čas je jen jednou ze základních fyzikálních veličin.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková