Vladimír s manželkou Věrou žili hezký život. Vychovali syna, užívali si s jeho vnoučaty. Měli štěstí i na svou snachu, rozuměli si s ní, veškeré rodinné oslavy i svátky – Vánoce, Velikonoce trávili společně u jednoho stolu. Mohli si říct: prožili jsme krásný, bezstarostný život.
Bylo to právě po oslavě osmdesátin, kdy si Vladimír pozval svého syna a oznámil mu, že vzhledem ke svému věku se rozhodl na něj přepsat obě nemovitosti – byt v Praze i chatu na Sázavě.
„Už tehdy mi přišlo, že syn na mé rozhodnutí vypořádat rodinný majetek zareagoval divně, jakoby bez zájmu. Ale říkal jsem si, no co, asi to čekal, protože by stejně po nás jako jediný syn dědil,“ vzpomíná Vladimír na situaci před třemi lety.
Přepsali byt i chatu na syna Romana. Po roce ale přišel syn s tím, že má problémy v práci. Jeho firma na prodej čerpadel byla léta velmi úspěšná. Pak však Roman investoval velké peníze do rozvoje, nabral nové zaměstnance, nakoupil stovky čerpadel od dodavatele, ale prodej začal váznout. Většinu zakázek ve výběrových řízeních získávala jeho konkurence, Roman si musel na provoz půjčit několik milionů korun, ale neměl na jejich splácení.
Došlo to tak daleko, že zbankrotoval a dlužné peníze začali věřitelé vymáhat za pomoci exekutora. Ten zařadil do exekuce i nemovitosti od otce Vladimíra – byt i chatu.
„Jenže syn nám to neřekl. Bál se, pořád si myslel, že se mu podaří peníze sehnat a dluhy splatit. Napůjčoval si od svých známých už dříve, vytloukal dluh dluhem. O své situaci nám ale přišel říct až dva týdny před dražbou domu a chaty. Manželka se z toho zhroutila,“ říká se slzami v očích pan Vladimír.
„Takových případů, kdy jsou starší lidé zataženi do finančních problémů svých dětí je, bohužel, hodně. Často lidé poskytnou své byty či domy jako ručení k úvěrům, které si jejich děti berou u bank či nebankovních poskytovatelů půjček. Pak se přestane lidem v podnikání dařit a jejich rodiče zůstávají bez prostředků, ale i bez střechy nad hlavou,“ upozorňuje advokátka Simona Rašková.
Podle ní je v takových případech, jako je ten Vladimírův, dobré alespoň společně s převodem zřídit věcné břemeno k bezúplatnému doživotnímu užívání. „Nemovitost je sice prodána v dražbě, získá nového majitele, ale ten musí nechat v nemovitosti dožít původního majitele, pokud zřízené užívací právo prodejem v dražbě nezanikne, což je případ u věcných břemen zřízených v návaznosti na převod darem. Není to sice ideální řešení, ale lepší než ztratit bydlení úplně,“ upozorňuje advokátka Rašková.
Vladimír si věcné břemeno nezřídil, protože jej ani nenapadlo, do jaké situace se může s manželkou dostat.
„Můj mladší bratr nám nabídl možnost bydlet na jeho chatě na Vysočině. V zimě tam sice bude problém s vytápěním, ale jinou možnost nemáme. Syn mne zklamal. V době, kdy jsme na něj byt a chatu přepisovali, už o svých finančních problémech jistě věděl, mohl nám to říct, mohli jsme to řešit Dnešní svět je šílený, nezvládl řízení firmy. Vlastně mu to nevyčítám. My už to s Věrou nějak vydržíme, moc nám už toho nezbývá. Ale synova rodina na tom bude bídně asi hodně dlouho. To mě mrzí nejvíce," lituje pan Vladimír.
