Zamyšlení v koronavirové době - dovětek

Díky všem za příspěvky

Ani můj TK není k politickému dění lhostejný, proto se snažím sledovat informace okrajově.

Hanko, to jsou věci, které většinu z nás trápí, máme obavy, co jednou nastane pro naše vnuky . Politika a její představitelé , to je výběr z toho , co mame, to je ukázka naší společnosti, jejíž jsme nedílnou součástí. Nelze být s tím spokojen, zároveň kromě debat my s tím pramálo uděláme bohužel. Že by lidstvo bylo někdy mírumilovné , to nebude. Snad nám zbývá říkat si, že čestných a poctivých lidí je nás víc a že svět neovládnout jen ti bezohlední a nenasytní.

Hanko, už délka vašeho zamyšlení dává tušit, že to, co vás trápí, není žádná prkotina. Jsem si jistá, že podobné otázky jako vy, si klade spousta lidí, kteří ještě neztratili kontakt s realitou a smysl pro fair play. Bohužel nejde jen "o něco shnilého ve státě českém", ale o něco mnohem závažnějšího, co se týká celé naší nádherné planety. Z vesmíru je stejně nádherná jako zblízka, i když díky vzdálenosti jinak. Jen je odtamtud mnohem, mnohem menší ve srovnání s rozlehlostí vesmíru, a proto také velmi zranitelná. Nebezpečí nečíhá mimo ni, ale přímo na ní, a tím nebezpečím jsme my, lidé. A navíc jsme odhodlaní své manýry zatahovat do blízkého vesmíru. Namyšlení, hamižní, ale hlavně nevědomí. Nestačí cítit se dotčen, protože já taková/ý nejsem. Nestačí se utěšovat tím, že já se mám dobře, protože se snažím, zatímco jiní ne. O tom to opravdu není. Problém je v našich myslích, v našem strachu, že ... Tady by se dala vyjmenovat spousta různých strachů, které nás vedou k tomu, že jednáme tak, jak jednáme. Proti sobě, proti lidskosti. I nesmírné zdroje naší Země jsou omezené. Pokud chtějí mít jedni hodně, vždycky zbude na druhé míň. A je-li těch druhých víc, tak i já si dovedu spočítat, co to obnáší. Přesto jsem optimista a plně se ztotožňuji s tím, co přede mnou napsala Zuzka. Jen moc nevěřím tomu, že doba, kdy všichni pochopí, že v Jednotě je síla, je na dosah následujících generací.

Žádná doba není ideální, žádná ideologie není schopná uspokojit všechny, svůj život si utváříme sami. To jsou nezvratitelné historické zkušenosti. Problém je možná v tom, že myšlením lítáme od zdi ke zdi, jeden režim skončí a my hodíme za hlavu i to dobré,co v sobě měl a upínáme naděje k těm pomyslným "světlým zítřkům". A logicky to časem přinese zklamání. Možná to chce nepřemýšlet o tom, jak změnit a zlepšit svět, ale využít zcela všech těch drobných radostí, které nám život přináší. Sledovat dnes politické zprávy je silně depresivní. Já mám třeba dnes schůzku s klubovými přáteli, popijeme, popovídáme si a určitě ne o problémech a o politice. I když je zamračeno, tak někde za těmi mraky pořád svítí slunce.

Hani, někdo si třeba řekne, k čemu je zamyšlení, když tu situaci těžko změníme, ale ono to tak není. Zamyšlení a z toho pramenící empatie k téhle planetě, k přírodě, lidem, naší zemi, vede k naladění na vyšší vibrace každého z nás a pozitivní energie dokáže dělat věci netušené. Kéž by se zamýšlelo hodně lidí, co sami udělat, jak přispět k ozdravění. Už přece máme nakročeno.