O xenofobii s úsměvem XI: Maďaři

Pro pana Čípa: Článek nepsala autorka. Vybrala pouze část z knížky citované na jeho konci. Pořadové číslo XI svědčí o tom, že jde o sérii výběrů z monotematických knížek Xenofobův národnostní průvodce. Úvod k sérii byl zveřejněn v prosinci loňského roku.

Zajímavé počteni, byla jsem v Maďarsku na dovolené a líbilo se mi tam. Německy jsem se domluvila dobře. Připadali mi trochu hluční , ale i přátelští.

Jó, napot!

Maďary moc neznám. V Maďarsku jsem byl jednou a to v Budapešti asi 3 dny. Celý jeden den jsme "prožili" na Margaretině ostrově v termánlích lázních. Moc se nám tam líbilo.

Děkuji podruhé. :-)

Extra Hungariam non est vita, si est vita, non est ita... nám citovali východniari o prázdninách na brněnské přehradě, kdysi....

V pátém až sedmém století n.l., kdy probíhalo velké stěhování národů, se to tady hodně promíchalo. Žádný národ není rozhodně čistou rasou. Slované ani náhodou. Maďaři rovněž. A povaha? Jak píše paní Hošková. Všude jsou lidé normální i ti méně normální. Kdyby byli všichni lidé na světě stejní, nedalo by se snad ani žít.

Při slově Maďaři mne vždycky napadlo Avaři a Hunové. Bohužel, ačkoliv jsme byli několikrát v Maďarsku, neměla jsem nikdy možnost žádného Maďara osobně poznat, tudíž nemohu hodnotit, ale myslím si, že v každém národě jsou lidé různí, hodní a příjemní i ti ostatní. Navíc jsem se kupodivu někde dočetla, což mne dost překvapilo, že i Maďaři snad mají už v sobě část slovanských genů...no, jsme prostě všichni v Evropě pěkně promíchaní ! :-))

Jak píšeš, citovaní autoři jsou Maďaři. Vnímám to tedy spíše jako sebekritiku. A to je dost vzácná vlastnost. Já byla v mládí v Maďarsku na praxi, domlouvali jsme se německy a rusky. Maďaři ( i Maďarky) mi byli příjemní a téměř nic z výše popsaného jsem neodhalila. Ale bude to asi jako všude. Jeden je takový a druhý makový. Článek mě hodně zaujal. Moc za něj děkuji.

Maďary jako takové moc nemusím. Jednou jsem Maďarskem projížděla a jednodenní pobyt tam, to byl zážitek na celý život.