Předkládáme vám s Věrkou další díl našeho převážně nevážného dopisování. Latinský básník Sextus Propertius kdysi napsal:
„Není nám dáno k Múzám po široké dostat se cestě.“
Nevadí. Když není před námi pořádně široká cesta, je nutné hledat cesty jiné. Na některé z nich určitě sedí ta správná Múza a očekává hledajícího poutníka.
O TVORBĚ A MÚZÁCH
Sny do šuplíku ukládám,
den za dnem spí tam klidný sen.
Když snahu tvořit občas mám
i spásný nápad najdu v něm.
Dnes múzu volal jsem a zvýšil hlas,
šuplík však prázdný je, můj sen se zhatil,
kolem mne proběhl ztracený čas,
múzu jsem nenašel, nápad jsem ztratil.
Mé múzy v šuplíku nebydlí,
vznáší se okolo obydlí.
Už dlouho však hledám je marně,
snad prchají přede mnou schválně.
Leč ve snech mých sotva zjeví se,
spíš usednou někde na římse.
Při svitu měsíce potají
pletkám se radostným oddají.
Zkouším je nalákat lahodným Merlotem.
Euterpé s Erató, schované za plotem,
se mému úsilí jízlivě smějí,
mou tvůrčí invenci blokovat chtějí.
Dnes však jim navzdory, než uložím se k spánku,
chci opět otevřít tu svoji snovou schránku
a budu jako dřív v ní své sny hledat zas,
snad múzy zmoudří se, vždyť svět je plný krás.
Já múzy své lákat už nebudu,
ač možná si uříznu ostudu.
Sny noční často mě trápily,
životní se mi už splnily.
Ve světě krásném snad najdu inspiraci
na místech nových i kam se ráda vracím.
Kéž něco z těch krás vnímali bychom spolu –
dary života u prostřeného stolu.
Ten stůl je prostřený, chmury se z čela ztrácí,
teď spolu vykročme za novou inspirací.
* * *
Autoři: Jan Zelenka a Věra Ježková