Polibek s příchutí smrti

Strašné, lidé s tak strašnými úchylkami jsou šílení a odporní. Bohužel , než se na ně prijde, co vše napáchají.

Když jsem o článku otřesená říkala dceři , ona mi na to řekla, že tento příběh už od různých lidí slyšela vyprávět několikrát, jen třeba z jiného prostředí. Vždy tam ale byl ten barman, sklep, mrtvoly a vyrážka....

Tak to je článek. Hnus co se ve světě může stát a je třeba mít se na pozoru, nebezpečí číhá na nás v různých formách. A na mladé dvojnásobně.....

To je síla, raději bych o tom hnusu nečetla....ale byla jsem zvědavá..

Já jsem zase měla v okruhu svých známých jednoho, jehož kolegovi z práce zmizela beze stopy manželka na dovolené v Bulharsku. Bylo to v polovině 80. let. Jak to dopadlo, jsem se už nedozvěděla, toto byla informace krátce po dovolené, z níž se dotyčný vrátil sám a nahlásil to policii.

To je síla. Vidím, čeho jsem byla ušetřena, když jsem poprvé umoře v Bulharsku byla s manželem. Tak jsme jenom pozorovali fešné mladíky, říkalo se jim plážoví inženýři, jak obletovali samotná děvčata bez partnerů. Jižní země jsou tím známé, i když nemusí to být takové horory. Také jedna moje kamarádka si takto užívala ještě v bývalé Jugoslávii a vrátila se zamilovaná a bláznivě si myslela, že našla velkou lásku. Samozřejmě, že jí napsal jednou a pak už vůbec. Dozvěděla jsem se také příběh, kdy rodina na dovolené v Egyptě přišla o 17 letou dceru, kterou několik Egypťanů vytrhlo rodičům a unesli ji. Ostatní Egypťani je obklopili a nemohli nic dělat. nahlásili to na policii, ale dcera se nenašla. Bylo to na začátku 90 tých let.

Zuzko, uvítala jsem nabídku na váš článek, který jsem jedním dechem přelouskala. I v těch letech jste opravdu měla namále, ale někdy člověka byť jen na chvilinku opustí rozum a může být zaděláno na velký průšvih. Díky Bohu, vše dobře dopadlo. Jistě to pro vás byla dostatečná zkušenost pro příští život

Tak to je síla! Neřekla bych, že měla štěstí, spíše obrovskou smůlu.

Kdysi jsem tu zveřejnila své vyprávění o dovolené v Tunisu, jmenovalo se Zachránil mě osel...., dá se vyhledat lupou na hlavní. Naštěstí jsem dopadla dobře, ale byl to risk, který bych už nikdy nepodstoupila, ani ve vyšším věku. Příběh je to hrozný, ale jsou i ztracené ženy, které se nenašly, zůstává i ztracená trojice studentů v albánských horách, o kterých je asi tušení, jak dopadli. Paní, tedy tehdy dívka, měla "štěstí", že ji nezabil, ovšem ten postraumatický šok už možná nevyléčí nikdy.

Alenko, nejsem vyšetřovatel ani soudce. Jen jsem četla hodně názorů odborníků na právo a na psychiatrii a všichni se shodli na tom, že 2 roky je málo. Tak nevím, nemůžu víc hodnotit ani psát. Tak asi tak ...