Jednou přijdeš na to, že jsem měla pravdu.
Myslím to s tebou dobře.
Až budeš mít dítě, pochopíš, proč se o tebe bojím.
Ta delší sukně ti sluší více než ta krátká.
Každá žena si vybaví desítky vět, které říkala její máma a které ji výrazně rozčilovaly. Mnoho žen vzpomíná, jak jim maminka v určité době připadala nemožná. Jak se jim nelíbil její účes, její styl oblékání, vkus při zařizování bytu. A pak, časem, pomalu zjišťují, že používají stejná slova, stejná gesta. A když se podívají na fotografie z mládí maminky, vidí, že podobný účes mají teď i ony samy. A že vyznávají podobný styl oblékání. Obklopují se podobnými věcmi.
„Jsem přesvědčená, že své matky milujeme, současně je nenávidíme, nechceme se jim podobat, a ve stáří zjistíme, že jsme jejich kopie,“ říká advokátka Daniela Kovářová, která na téma vztah matek a dospělých dcer nedávno vydala detektivku s názvem Matkovražedkyně.
Podobný názor má řada psychologů, terapeutů, odborníků na rodinné vztahy. „Vztah s mámou vnímám do velké míry jako setkání sama se sebou. Se svými stinnými stránkami, které na sobě nepřijímám nebo kritizuji. V podstatě, čím více nechceme být jako naše máma, tím více se jí podobáme,“ uvedla terapeutka Kristina Baudyšová.
Mnoho žen odchází z domova s přesvědčením, že rozhodně nechce být jako jejich máma. Že chtějí žít jiný život, jinak vypadat, mít jiné záliby.
„S hrůzou zjišťuji, že říkám své dospělé dceři úplně stejné věty, které mi říkala máma. A ta se teď tomu směje. Smějí se mi vlastně obě. Dcera, protože jí ty věty samozřejmě připadají pitomé, a máma, protože si uvědomuje, že dříve ty věty připadaly pitomé mně,“ vypráví padesátiletá Sylvie, matka pětadvacetileté dcery, dcera dvaasedmdesátileté matky. A její přítelkyně Jana, se kterou problém často rozebírá, podotýká: „Nejvíce mě na mojí mámě štvalo, že nosí podivnou dlouhou ofinu. Připadala mi divná. Nedávno jsem si prohlížela fotky a uvědomila jsem si, že vypadám stejně jako ona, když byla v mém věku. Vůbec nevím, jak se ta moje ofina vyvinula tak, že je úplně stejná, jako nosila máma. Já jsem vlastně její kopie. Dívám se na ni a teď naprosto přesně vím, jak budu vypadat ve stáří. Přitom jsem se celý život snažila vůči ní vymezovat. A dokonce si musím přiznat, že jsem si zvolila i stejný typ muže, jako byl můj táta. Vypadá stejně, je i stejně nezodpovědný, zkrátka i ve výběru chlapů jsme na tom stejně.“
Britský lékař Julian De Silva zveřejnil studii, podle níž se ženy začínají měnit do podoby svých matek zpravidla ve věku kolem třiatřiceti let. V té době se jim podle něj začínají podobat nejen vizuálně, ale velmi často říkají věty a dělají věci, které jim na mámách vadily, které odsuzovaly. Velmi často je zlomem to, že se ženám narodí první dítě.
„Vždy jsem si říkala, že budu vychovávat dítě jinak, než máma vychovávala mě. Byla nesmírně úzkostlivá, až hysterická. Za vším viděla katastrofu. Dost se s tátou hádali. Například si přesně pamatuju, že jsem jednou spadla z kola a matka po otci hystericky řvala, že mě málem zabil, že za to může on. No, nedávno jsem stejně hystericky řvala po mém muži. A to jen proto, že přišel z procházky se synem a ten měl trochu odřené koleno,“ vypráví pětatřicetiletá Klára. Ze všeho nejvíce nesnáší větu své matky, která zní: ‚Já jsem ti to říkala.‘ „Máma ji používala často v různých souvislostech. Přistihla jsem se, že ji synovi říkám minimálně jednou týdně i častěji,“ podotýká.
Lékař De Silva tvrdí, že po třicítce se i muži začínají více podobat otcům. Začnou používat podobná rčení, gesta, politické postoje, názory na život. „Je to naprosto přirozená součást stárnutí a zároveň je to pro lidi nepříjemný poznatek, protože si uvědomují, že stárnou. Najednou jim začne docházet, že jsou ve věku svých rodičů, kteří jim kdysi připadali staří a takzvaně nemožní,“ uvedl autor studie.
Takže se vlastně divíme něčemu, co je naprosto přirozené a co naši předkové dobře věděli.
Ne nadarmo se přece kdysi říkávalo: Jaká matka, taková Katka. Což bylo myšleno jako varování pro mladé muže, kteří si hledali nevěstu. Podívej se nejdříve na její mámu a uvidíš, co budeš mít po letech doma, slýchávali. A mnoho mužů pak ve vyšším věku může odpřísáhnout, že to tak opravdu je.
