Život jde dál

Vážení, děkuji za příspěvky k článku a jen připomenu: Jak jsem slyšela, tak vyprávím. Nic na světě není stejné. Osobu jsem osobně neznala, ale určitě by nedopustila nějaké předchozí násilí, jak mi vyprávěla celý příběh její kamarádka. Fakt to byla láska k pohledání. Znala to manželství a často u nich byla. Taky v článku je zmínka, že se jeho chování začalo měnit.Někdy se stane, že někoho chytne tzv. amok a na problém je zaděláno. Bylo i dost případů, že v amoku lidé vraždili.Nejsem psychiatr a tak nemůžu podat relevantní objasnění chování, jež je jádrem příběhu.Tak asi tak...

Také mne napadlo, jestli pachatel nebyl pod vlivem nevím čeho, ale je divné, že se o děti tak důsledně nezajímal. Vzpomněla jsem si na jiný příběh, zkusím to napsat.

Hrozné, hrozné, takový obrat až na zabití, muselo mu přeskočit. Zřejmě paní měla odejít již dřív, přece taková surovost nebyla náhodná.

Je těžké něco takového si jen představit, natož zažít. Paní zřejmě díky pohotovosti a ráznému řešení byla ušetřena ještě horšího zacházení.

Hani, dnešní článek jsem raději četla na pokračování. Ano, je to občas námět na horror.

Hrůza, strach a nevím co ještě by mne v tu chvíli přepadlo. Život je i bez toho dost těžký. Hanko, je fakt, že tak těžký příběh a k tomu dnešní zamračená obloha, to chce nějaký životabudič. Ať tak či tak, napsala jste to dokonale.

Zuzko, pokusím se v paměti najít něco lepšího, ale třeba ti někdy budu moci říci, proč právě tyto smutné a jak jsem k nim přišla. Tak snad někdy....

Tuhle jsem viděla na ČT 2 pořad ,kde vyprávěly ženy,jak je jejich muži týrali.No něco neskutečného.Ale u všech bylo nejdřív vše dobré až úžasné,postupné zhoršování a nakonec vyvrcholení zla.Tak v tom výše uvedeném příběhu je to nějak divné,jakoby tam něco chybělo,to zhoršování...Možná ale pan manžel bral nějaké drogy,tajně,a pak snad mohlo k takovému náhlému incidentu dojít.

Fyzické násilí v rodině je příšerné, vždycky jsem si myslela, že se rodí pozvolna, podle toho, zda si to oběť nechá hned na začátku líbit. Ale takhle naráz, to jsem ještě neslyšela, nepochybuji však, že se v někom takové skryté zlo probudit může, něco jako šílenství. Díky, Hanko, a abych řekla pravdu, nad dalším příběhem bych se přece jen chtěla raději trochu usmívat. Ačkoliv se mě to netýká, tak něco z toho ve mně zůstalo.

Ivano, nemůžu bohužel na vaše dotazy odpověděť. Jak jsem vyslechla, tak jsem napsala. Mohl to být amok, touha po tom, se jí a dětí zbavit, protože ta coura na něj tlačila. Skutečně to byl prý náhlý útok a kdo ví, v touze zachránit děti ji třeba vnitřní já vyprovokovalo k rychému jednání. Ještě před incidentem to fakt bylo manželství jako z pohádky. Někdy se to semele že je to až k neuvěření. Do hloubky jsem to nezkoumala, neměla jsem důvod. Co je pryč je pryč a vrátit se v dobrém nedá a zlé je snad už skoro zapomenuto.