Než jsme si pořídili elektrokola, musela jsem vždycky do kopce ke Zhoři kolo zoufale tlačit. Stoupání od Nakvasovic dá zabrat. Nahoře jsem však byla odměněna pohledem na malebnou vesničku lemovanou loukami a zahradami, s lesem v pozadí. Stojí tu dnes jen pár stavení, která zřejmě patří většinou chalupářům. Není tu ani obchod, ani pošta, škola je od 70. let mimo provoz a chátrá. Společně s dalšími malými vesničkami v okolí spadá Zhoř pod správu blízkého městysu Čechtice.
Obcí stejného jména je v Čechách několik. Název se odvozuje od slova shořeti, protože vsi vznikaly na místech, která byla získána vypálením lesa. Je však zmiňována i pověst o rytíři, jehož syn zemřel po pádu ze střechy zdejší kaple, kde vybíral vrabčí hnízda. Nešťastný otec prý nechal kapli zbořit a vystavět na jejím místě „z hoře“ nový kostel. Vesnice pak dostala jméno Zhoř.
Kostel Povýšení sv. Kříže obklopený kamennou zdí zrušeného hřbitova a mohutnými lipami je dominantou obce. Poprvé je zmiňován v roce 1350. Byl vybudován v gotickém slohu. Na obdélníkovou loď navazuje pětiboký presbytář, na západní straně hranolová věž, kterou se do kostela vstupuje. Uvnitř je vestavěna barokní kruchta. V roce 1943 budova vyhořela a obnovena byla až po skončení války. Naproti kostelu stojí již nevyužívaná fara. V roce 2003 se zde natáčel film In nomine patris o tzv. Číhošťském zázraku.
Za farou se rozkládá nový hřbitov, který slouží i blízkým Nakvasovicím. Uprostřed lesa jen asi 1 km daleko se nachází na místě zaniklé stejnojmenné vsi rekreační středisko Jizbice.
Možná vás zaujme pár fotek, které jsem ve Zhoři pořídila.
Informace o kostele jsem čerpala z webové stránky: http://www.farnostcechtice.cz/?page_id=17