Foto: autorka

Kůrovcové smutnění

2. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Martina Růžičková

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 2.7.2020 20:03

Martino, díky za připomenutí kalamity, je to hrůza, než stromek vyroste a pak šmahem dolů. To je mi z toho smutno, holiny jsou k nekoukání

František Matoušek 2.7.2020 15:59

Je to děsný, ale jak tenhle boj dopadne uvidí až naši potomci. Přeji jim, aby se dožili doby, kdy lesy zase budou zelené.

Dana Puchalská 2.7.2020 15:04

Ano Martino, je to fakt žalostný pohled na lesy. Byla jsem nedávno kousek u známých a žasla jsem, co se tam za rok změnilo. Ale školky v oplocenkách tam jsou... sláva.

Naděžda Špásová 2.7.2020 14:25

Martino, je to hrůza, taky je mi těch lesů hrozně líto, nevím proč, ale postihuje to i břízy. Škoda, nových stromů v lesích se asi nedočkáme.

Vladislava Dejmková 2.7.2020 14:14

Bohužel je to asi všude stejné. I u nás jsou lesy se spoustou mýtin a stromů stále ubývá. Jednak je to kůrovec, druhak tu hynou borovice suchem a pod tíhou jmelí. I tady se stromy vysazují, naštěstí jde už o lesy smíšené.

Zdenka Soukupová 2.7.2020 13:31

Nedávné jsem jela snad po roce po dálnici z Prahy na Brno. Na Vysočině jsem nevěřila, že jsem na Vysočině. Ty obrovské vykácené plochy, to se v člověku všechno sevře.... Snad všechny nově vysazené lesy vyrostou. Přeju to dětem a hlavně vnoučatům.

Anna Potůčková 2.7.2020 12:50

Ano je to velmi smutný pohled na vykácené a holé kopce, kde to bylo sám krásný vzrostlý strom. Bojím se, že na Hostýně kdysi uvidíme jen baziliku a stromy půjdou k zemi, poněvadž když jsem tam byla nedávno naposled jsou téměř všechny rezavé místo aby byly zelené

Věra Ježková 2.7.2020 12:37

Martino, jak víš, téměř nemám šanci dostat se do lesa. Vybrala sis dobré téma. Fotky jsou moc hezké. Lesům držím pěsti, i když jim to bude asi plad prtný. :-)

Irena Mertová 2.7.2020 12:27

Ano ano ano, mluvíte mi ze srdce! To by jeden zabrečel. Doufejme, že se zase lesy obnoví a dále nebudou ubývat. Také příroda ve městech..

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá