Odpolední procházka Borky - rodinné foto

Poděkování rodičům

27. 7. 2020

Rodiče jsou jako hvězdy, které plují po obloze a provázejí nás po celý náš život. Milujte je, protože, když jejich světlo zhasne, už je nikdy neuvidíte.

Můj příběh

Autor: Hana Nováková

Hodnocení:

(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 29.7.2020 10:25

Krásná vzpomínka. I já měl moc hezké dětství, rád na rodiče vzpomínám. Čas nezastavíme, ani nevrátíme, ale vzpomínky nám nikdo nevezme. Mezi citáty jsem objevil myšlenku neznámého autora - "Mládí je nejkrásnější dobou života, škoda že musíme nejdříve zestárnout, abychom to poznali."

Věra Ježková 28.7.2020 08:07

Hani, moc hezký článek. Měla jste štěstí na rodiče, máte krásné vzpomínky. Já bohužel nemám otci za co děkovat. Dětství s ním bylo plné příkazů, trestů a hádek s maminkou. Po rozvodu s ní asi v mých 16 letech se se mnou přestal stýkat. Maminka mi umožnila vystudovat VŠ, za což jsem jí vděčná. Bohužel se na mne ale v mém dalším životě příliš upnula. Nechtěla jsem být stále opečovávané dítě. Můj vztah s ní se zrovnoprávnil až po jejím odchodu do DS. Teď už je na tom bohužel hodně špatně.

Eva Mužíková 27.7.2020 23:14

Hanko, děkuji za Tvé nádherné vyznání. Četla jsem jedním dechem.

František Matoušek 27.7.2020 17:03

Krásné vyznání. Ještě teď se mi lesknou oči.

Marie Ženatová 27.7.2020 15:23

Díky moc za krásné, poutavé a lidsky napsané věty plné lásky.

Dana Puchalská 27.7.2020 14:58

Krásné a láskou naplněné vyznání. Číst ho byl opravdu balzám pro duši.

Zuzana Pivcová 27.7.2020 13:15

Člověk, který neměl láskyplný vztah k rodičům, by asi takovéto citlivé vyznání nedokázal napsat.Jak se občas zmiňuji, svých rodičů, zvláště tatínka, jsem si moc neužila. Navíc byl mezi námi určitým blokem značný věkový rozdíl a nemoc. Čím jsem starší, tím víc jejich životy a jednání, i vůči nám, chápu. Jistě jednali podle svého nejlepšího svědomí. Děkuji, Hanko, za krásný příspěvek.

Marie Doušová 27.7.2020 12:37

Napsané s láskou .

Daniela Řeřichová 27.7.2020 10:08

Láskyplné a moudré vyznání. Děkuji. Jako byste pojmenovala i moje pocity.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková