Každý život je mimořádný

Před časem jsem od vnučky dostala k Vánocům knížku (?) Babičko vyprávěj... Tak jsem to použila jako sepsání alespoň toho základního, co jsem si pamatovala o všech svých příbuzných, které jsem znala, protože kromě mých dětí, už nikdo nežije. Bádala jsem i v jejich křestních listech, abych se dozvěděla o svých pra- příbuzných. Ještě to nemám celé dokončené, ale pracuji na tom dále. Je docela příjemné vzpomínat na babičku, která se narodila v roce 1877 nebo na bratrance, s kterým jsme prováděli rošťárny, když jsme byli děti.

Moc děkuji za milé vyprávění. Já sama jsem vydala pět publikací vlastním nákladem a to už začátkem 90tých let. Napsala jsem je ale nejvíc proto, abych vůbec mohla dál nějakým způsobem žít. A přestože to bylo hlavně osobní vzpomínání na minulost, musela jsem si velmi mnoho vzpomínek idealizovat a tím se mi snad i trochu podařilo se nad různá trauma od útlého dětství, dospívání a mládí poznést. A myslím si, že skutečně každý člověk má svůj osobní zajímavý život, že by o něm mohla být kniha - jenže jak poznat, kdo ho měl ve skutečnosti složitější a kdo jednodušší ?

O životě svých rodičů před svatbou a jejich rodičů toho bohužel moc nevím. Dlouho jsem si jich neužila. Na vzpomínkovou knihu by to rozhodně nebylo. Děkuji.

Mohu jenom Vaše slova potvrdit. Také jsem napsal knihu "Vzpomínky zůstaly", kterou jsem věnoval svým synům a jejich dětem. Vydal jsem ji vlastním nákladem, slavnostně jsme ji pokřtili v rodinném kruhu a každý obdržel jeden výtisk. Rovněž jsem sepsal kroniku rodu. "Došel" jsem až do roku 1640. Dozvěděl jsem se řadu poznatků o svých předcích a jejich životě. Každému doporučuji.

Také se necítím na sepsání , naši potomkové si budou pamatovat nanejvýš prarodiče a tak se to bude posouvat neustále. Je dobré na své předky nezapomínat, ten zájem určitě občas přijde.

Moc hezký článek.... Ráda vzpomínám, ale knihu určitě nenapíšu. Svoje vzpomínky na celou rodinu si nechávám jen pro sebe.

Váš článek se moc dobře čte. Asi nebudu další sepisovatel vzpomínek, nerada se vracím do minulosti. Nebyla moc hezká, traumata z dětství a dospívání si s sebou nesu celý život. Mléko v lahvi si můžete koupit i dneska, draní peří jsem si osobně vyzkoušela, ale že bych steskem vzdychala, to ani náhodou. Zřejmě mi chybí váš entuziasmus a optimismus. Určitě tady někoho najdete, kdo se k vám přidá. :-)

Krásné vyprávění minulosti, hezky se mi to četlo - díky

Moc hezké a pravdivé. Také se ráda vracím ke kořenům.