Život lidí na zemi po stovky let ovlivnily různé ničivé pandemie, které měly vliv na celé generace lidí, žijících nejen v době panedemie, ale dotkly se i generací budoucích. Staletí neexistovala ochrana, nebyly vynalezeny léky a děsivé a agresivní útoky různých panedemií, dokázaly snížit počet obyvatel a zničit životy lidí ve městechi i na vesnicích.
Strach z panedemií trvá dodnes, ačkoliv na některé z těch nejzákeřnějších již léky existují, ale i přesto žádný z nás si nepřeje s nějakou setkat.
Pojďme se s nimi seznámit a přiblížit si jejich nezměrnou sílu.
Epidemie - malárie - občas je nazývána bahenní zimnicí. Způsobila největší zlo největšímu počtu lidí.
Trvalé osídlení a s tím spojená přeměna lesů na zemědělskou půdu vytvořila optimální podmínky pro moskyty, kteří přenáší tuto nemoc. Malárie provází lidstvo po tisíce let a doposud se nikde na světě nepodařilo ji dostat zcela pod kontrolu.
Napajedla pro zvěř a jiné vodní rezervoáry se staly prostředím pro rychlé rozmnožování. Nadále se přenáší slinami komárů, kde v jejich organizmu žije parazitární prvok, který se do lidského těla dostane při sání krve. Putuje tělem jeho oběhem do jater, kde se rozmnožuje, potom se vrátí do krevního oběhu, napadá červené krvinky – přivádí zimnice a vysoké horečky.
Příznaky malárie se obvykle projevvují 8 až 25 dní od doby infikace, nicméně u lidí využívajících antimalarika se mohou objevit i později. První symptomy, jež jsou společné pro nákazu všemi druhy prvoků, se velice podobají příznakům chřipkového onemocnění. jsou časté bolesti hlavy, zvýšená tělesná teplota, bolest kloubů či zvracení.
Klasickým příznakem malárie jsou tzv. návaly, kdy se střídá zimnice s horečkou. Jiní savci (jako netopýři, hlodavci, primáti), jakož i ptáci a plazi, též trpí malárií, způsobovanou ale obvykle různými druhy zimniček.
Ti, kdo přežili, získali odolnost a později imunitu.
K léčení malárie se ve vážných případech používá chinin. Bohužel ale malárii se často nepodaří zcela vyléčit a může se vracet i po letech.
Za objev původce malárie získal francouzský lékař CH. L. A. Laveran v roce 1907 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Nobelova cena byla udělena i za objev léčivých účinků malárie na syfilis.
