Rybí kost

Růženko,zážitek asi nic moc,to nikomu nepřeji.Já jsem taky milovnice ryb,ale dělám ke svátečnímu stolu i vepřové řízky,protože muž ryby nejí,jednou jsem byla sama doma se synem a dojídala jsem nějaké zbytky smaženého kapra,kost mi uvízla v krku,tak jsem chvíli pobíhala a pak jsem poprosila skoro už dospělého syna,aby se mi tam podíval,případně kost vytáhl pinzetou.Otevřela jsem pusu.kluk mi tam koukl,pak začal ječet,že do něčeho takového se dívat nebude,natož,aby tam sahal,prý mám hrozný krk,nezbylo nic jiného,než si to vyndat sama,byla to teda šichta,ale nakonec se mi to přece podařilo,na rozdíl od vašeho příběhu.

Růženko,zážitek,na který dnes už asi vzpomínáš trochu s úsměvem.Ale situaci nezávidím.Párkrát mi zaskočla kostička (protože u jídla se přece nemluví!) . Od té doby vždycky,když jím rybu-a mohu ji jakoukoliv kdykoliv a v jakémkoliv množství-děti prohlásí "tiše,nemluvit,nedýchat!mamka jí rybu".

To Vám tedy i dodatečně nezávidím. A já bych vsadila na suchý chleba, že s sebou kost stáhne. Jednou jsme takhle se sestrou pomohly kocourovi, kterému se zabodla v jícnu osina z obilí, které chtěl pozřít místo trávy.

Tedy Růženko, to byl zážitek! Nedivím se, že už jsi od té doby opatrná. Já ryby miluji, nic mne neodradí, ale už špatně vidím, takže zatím jsem asi měla štěstí.

Moc hezke povidani,ale situaci nezavidim.Znala jsem pana,ktery tak skoncil s dirkou v krku na dychani a po nekolika letech se udusil rybi kosti.