Blanka (67): Manžel měl přes třicet let milenku. Před smrtí žádal o odpuštění

Bohuzel i ja jsem po smrti manzela zjistila ze poslednich sest let miloval jinou zenu,smutek z jeho ztraty se zdvojnasobil zradou ....

:-) Kdo jest přítelem ženy mé, jest i přítelem mým, neboť kdo orá pole mé, šetří pluh můj. :-) Snad ženomužsky univerzální, i když vocamcaď pocamcaď :-)

Když má muž přes 30 let stále stejnou milenku a dál žije se svou tou samou manželkou, tak to svědčí o tom, že je to člověk věrný jak ke své manželce, tak ke své milence. Je totiž například docela možné, že manželka už od začátku vůbec nejevila zájem o sex a tak si manžel našel milenku, které zase vyhovovalo jen to sexuální vybití a nechtělo se jí, mít děti a manžela a prát a vařit jim. Ano – nemusí se vůbec jednat žádnou tragédii, jak to na začátku vypadá. Co je normální – to nikdy nemůžeme posoudit a kdo koho zklamal více, to už vůbec ne.

Jak by se pan Miroslav tvářil a co by dělal, kdyby si paní Blanka našla taky milence. ale ne až byly děti velké, ale hned, jak přišla na to, že se manžel stýká s milenkou i přes slib, že se rozejde s Rozálií. Asi by to tak jednoduché nebylo.

Život není to co chceme, ale to, co máme. Rozvodem trpí nejvíc děti, těm se zhroutí důležité jistoty. Když to paní Blanka ustála, velice dětem prospěla. Že se jí to nelíbilo je pochopitelné. Jestli se to líbí nám - na to nesejde. Za to, že manželovi odpustila, si jí velice vážím. Mé rozvedené kamarádky žijí s partnery, které bych si nevybrala.

Zajímal by mne postoj žen v zemích, kde již tradičně funguje mnohoženství.

To není život, to samotrýznění, podobně jak u náboženských fanatiků. Život máme jen jeden a je škoda ho promarnit, i když v tomto případě " kvůli dětem". To je ale výmluva, kterou používají často ženy, které se samy neumějí postavit na vlastní nohy. Sama jsem to prožila, nechtěla jsem žít jen tak, na oko. Rozešli jsme se , sice ne moc dobře, ale já jsem začala znovu žít, dceru jsem vychovala od jejích 15 let až na vysokou , můj nejšťastnější den byla její promoce. Starší dcera v té době už byla vdaná. Dnes jsem spokojená babička dvou vnoučat a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala.

Paní Blanka se tak sama rozhodla, vyhovovalo jí to zřejmě, i když děti v dospělosti to nepochopily, rovněž i já. Je to její život a její rozhodnutí.

Přiznám se, že si tuto situaci nedovedu představit. Já bych to určitě nedala a nežila bych v takovém manželství. Copak si sebe paní vůbec neváží? Neodsuzuji, jen prostě nechápu. Mám bývalou spolužačku, která žije v úplně stejném manželství. Její muž má od mládí milenku, jak on říká kamarádku. Má prý rád jak manželku, tak i onu kamarádku. Přitom kdybyste ho viděli, vypadá zanedbaně, ne on je zanedbaný! Bezdomovec s vlastním domem, manželkou a milenkou. Když jsem se spolužačky kdysi ptala, proč s ním propána je, odpověděla "přece té k...ě ten barák nenechám." Celé roky ji dává celý důchod, přitom mu nevaří, nepere. Někdy je láska k penězům velmi silné lano. Žádný majetek by mi nestál za takový život v ponížení.

Bohužel, jsme jenom chybující lidé, a život ? Ten někdy bývá hodně zamotaný.