O xenofobii s úsměvem XIV: Němci

Zlaté časy ve Spessartu mám taky ráda. :-)

Ne, opravdu je nemusím, je vidět, že jsme kdysi s nimi měli hodně společného, pár slov nám zůstalo, i já je používám, himlhergot, už mě zase otravuje moucha. :-)

Děkuji vám. Němci se zde evidentně netěší velké oblibě. Nevadí. Ještě budou Rusové. Jitko, to o sanskrtu jsem nevěděla. Zuzko, mívala jsem problémy s „s“ ve složeninách. Jendo, výborná analýza. Podepisuji. Připomněl jsi mi můj oblíbený film Zlaté časy ve Spessartu.

Vezmu to popořadě. Vzhledem k tomu, že žádnou řeč neumím pořádně, nerozděluji je na líbí - nelíbí. Pro mne je to prostředek k dorozumění. Ve třinácti jsem se začal učit němčinu i angličtinu. Sice se ještě dnes domluvím, ale vzhledem k mé vážné sluchové vadě mi to dělá velké problémy. Sluchadla to nemohou nahradit. Jen zvýší hladinu zvuku a to je málo. Domluvím se i v jiných řečech, ale to sem nepatří. Němčina je úžasná vytvářením prapodivných složenin. Důležité je přitom to slovo na samém konci. To je v článku pěkně popsáno. Pro mne je problém s adaptací na nějakou řeč. Trvá mi několik dní, než vydoluji z hlavy to, co znám. A to už obvykle musím jet domů. Kupodivu, když jsem byl s přítelem v rakouských Hohe Tauern, šprechtil jsem docela dobře, až přítel, který neumí vůbec žádnou řeč, smekl po týdnu přede mnou svůj památeční klobouk. Německá kultura má více majáků, než jen Goetha. Z dřívějších vzpomeňme třeba romantiky. Stejně tak německá klasická filosofie, tam je celá řada slavných jmen. Kromě již výše jmenovaných. Německá kultura je skutečně rozsáhlá. V ubohých podmínkách země, rozdrobené do několika územních celků, vzniká počátkem 19. století i německá klasická filosofie. Bohužel Německo, se svoji pořádkumilovností a smyslem pro disciplinu, má i velmi negativní vlastnost a to stádní chování. Němci potřebují nějakého Führera a je jedno, jestli je to Hitler, nebo Merkelová. A jdou slepě za nimi. V tom je Německo nebezpečné i dnes, kdy se do Evropy valí ortodoxní islám a zcela mění její tvář. Věrko je to moc pěkné, ale postihnout charakteristiku národa, jako Německo, v celé její šíři, je docela obtížné. Byť je to podáno s velkou nadsázkou.

Sanskrt píše celé věty v celku a je pak problém to správně přeložit, protože se to rozdělit různými způsoby. Zřejmě je němčina inspirována sanskrtem, ale naštěstí je to nedotáhla do jeho dokonalosti.

Německá složená slova jsem měla vždy docela ráda, ale, jak už jsem se tu někde nedávno zmínila, daly mi složené názvy vojenských jednotek v 2. svět. válce pořádně zabrat při tvorbě české brožury "Průvodce po fondech" v archivu. Mezi německými nářečími jsou velké rozdíly. Kdysi jsme jako jazyková škola v ČB měli družební školu v kraji Suhl v NDR. To bylo Durynsko. Tamní nářečí, "šmrncnuté" franckým, bylo nesrozumitelné, takže se všude v obchodech, školách atd. muselo mluvit spisovně nebo alespoň obecnou němčinou. Jedna známá paní mi tehdy vyprávěla, že při dovolené na Baltu je tamní Němci považovali za polské turisty, protože jim vůbec nerozuměli. Němci nerozuměli krajanům. To na mě jako na cizinku alespoň vždy brali ohled. Díky, Věrko.