Soutěž: Co číhá ve vodě aneb jak jsem plavala o život
Ilustrační foto: pixabay.com

Soutěž: Co číhá ve vodě aneb jak jsem plavala o život

19. 7. 2020

Chorvatsko před skoro čtyřiceti lety. Malá, opuštěná plážička s borovým lesíkem. Známky toho, že se tam zřejmě dřív získávala sůl – u břehu jen metr vody po kolena a pak velice příkrý sráz a hned hloubka.

Na břehu u lesíka náš stan se dvěma spícími malými dětmi. Chtěli jsme toho využít a jít si zaplavat. Jenže jsme nepočítali s tím, že nás spodní proud docela rychle ponese od břehu. Jak neskonale hloupé od nás, ale neměli jsme tehdy žádné zkušenosti s mořem.

Měla jsem strach o děti a chtěla jsem se hned vrátit. Snažila jsem se  tedy radši po chvíli doplavat zpět k pláži a otočila jen tak pro kontrolu hlavu dozadu – zdá se mi to, nebo špatně vidím? Z vody se v dálce vynořila nějaká ploutev! Málem jsem strachy šla pod vodu. Plavala jsem jak šílená a přitom se mi zdálo, že stojím na místě. A pak ještě ke všemu vidím, že děti vylézají rozespalé ze stanu a jdou k vodě! Začala jsem mávat a co mi síly stačily na ně křičet, ať stojí a nejdou dál! Před mým duševním zrakem mi vyvstaly následující možnosti:

- buď nás dostihne ten žralok, jestli to není delfín

- jestli to není delfín, já se stejně utopím, protože nemůžu hrůzou plavat a předtím utopím manžela, který se mne snažil nadzvedávat nad hladinu a naše děti budou sirotci a kdo je tady, na opuštěné pláži, objeví

- manžel se obětuje a nechá se sežrat žralokem, abych já doplavala a zachránila děti

- děti se mi utopí před očima v přímém přenosu, až spadnou do té díry u břehu

- jestli je ta ploutev delfín, já nedostanu infarkt a neutopím se, naše děti se zastaví a neutopí se mi, budu  snad muset vystavit nějakou tu kapličku u silnice, jako to dělají místní jako poděkování…

Dopadlo to naštěstí dobře, ploutev zmizela, my z posledních sil přemohli mořský proud, který nás pomalu, ale úporně stahoval dál od břehu. Doplavali jsme,  já z posledních sil. Děti poslušně stály a čekaly na nás. Já ale nebyla schopná ani vylézt na břeh, ke stanu jsem lezla po čtyřech a klepala jsem se jak ratlík.

Druhý den jsem rezolutně prohlásila, že kašlu na nějakou romantiku na osamělé pláži a požaduji přemístění do pidlivizace – pardon, civilizace, i kdybychom si měli pobyt v kempu odpracovat mytím nádobí ostatním rekreantům…

Soutěž Voda
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Valmi sugestivní, téměř jsem to prožíval s vámi ...
Jana Hošková
Tak teď, po tolika letech, mi jednou večer naskočilo, kde to přesně bylo - u Omiše, Lokva Rogoznica se jmenovalo to místo...
Martina Růžičková
Brrr, děsivý zážitek!
Marie Měchurová
Taky se mi něco podobného stalo V Bulharsku. Navíc patřím k lidem, kteří propadají panice místo rozumného vyhodnocení stávající situace. Dokážu se přesně do Janina pocitu vžít. V tom Bulharsku jsme plavali o osmiletým synem a začalo nás to vracet zpět do moře. Všechno dobře dopadlo, tehdy jsem se večer opili dobrým bulharským vínem.
Jana Hošková
Moře miluju, ale mám z něj velký respekt. Díky svým hororovým zážitkům už rozhodně neriskuju - stačí si vzpomenout, jak bláhový a bez zkušeností byl člověk v mládí. Kolikrát já už tady nemusela být ! A to jsem vás ještě nedorazila tím, že nedaleko našeho stanu tenkrát byla nějaká poměrně hluboká jáma a když jsem jednou ráno vylezla, uviděla jsem z ní šplhat dva dlouhé černé hady ! Touha riskovat za tuhle cenu kvůli romantice mne rychle tenkrát přešla...od té doby jedině apartmány či hotel - i když i tam vás může leccos překvapit :-))
Jana Šenbergerová
Uf! Moře je pro mě stejně jako kůň moc velké. Nejvíc se mi líbí z bezpečné vzdálenosti.
ivana kosťunová
Něco podobného jsem zažila v moři také, nebyla to ploutev, ale hřbet nějaké velké ryby. Když jsem dosáhla břehu, vyplavilo moře za mnou kus nějaké staré celty. To se mi ulevilo !!
Alena Vávrová
No, ploutev mne nikdy žádná nestrašila, ale s tím proudem unášejícím mě dál do moře jsem také měla tu čest bojovat (kdysi v Bulharsku), ale "dala jsem to".
Marie Seitlová
Napínavé, ale dobře to dopadlo.
František Matoušek
Asi bych také začal zmatkovat, kdybych za sebou viděl ploutev. Brrr... Ještě, že to dobře dopadlo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.