O moři

Je to moc hezky vyprávěné, až jsem si připadal, že to prožívám s vámi oběma.

Honzo, až teď jsem se dostala k Tvému článku. Nechci opisovat, ale jinak to nejde....Zkrátka a dobře je to prostě další k r á s n ý článek. Děkuju.

Moc krásné vyznání z obdivu k moři. Při čtení jsem zatoužila stanout na mořském břehu a nechat si jím omývat kotníky. I když si v horkých krajích nelibuji a nejkrásnější vzpomínky na moře mám z Islandu, kde se po vlnách pohupovaly ledové kry :-).

Také jsem dřív patřila k lidem, které moře uchvacovalo tak, že jsem u něj toužila být co nejčastěji. Pak jsem ale jednou přecenila své síly (článek Není moře jako moře) a nastoupil větší respekt. Ráda jsem se v něm koupala, ale po Albánii už nemusím. Je to živel, stejně jako řeky, déšť atd. Vaše články jsou krásné, děkuji.

Milé dámy, moc vám děkuji. Na ty chvíle, které jsme strávili s mojí ženou u moře, nikdy nezapomenu.

Jane , připomněl jste mě moje touhy,lásky a daleké obzory na moře bouřící,hlučné a také klidné a plné poesie. Mockrát jsem za mlada jezdila k moři /k vůli mé nemoci/, které ve mě zanechalo nádherné vzpomínky na východ slunce a na západ slunce,kdy už nikde nebylo živáčka a já se kochala pohledm na moře,které začínalo být temné a plné tajemství. Byla jsem mladá a hodně citlivá na vnímání okolí,které mě obklopovalo.Dík za krásné fotky a vzpomínky.

Moře, s nekonečným rozměrem vás, pane Zelenko, uchvacuje často. Asi proto, že jeho krása zvláště pak při západech slunce je neopakovatelná. Viděla jsem slunce zapadat několikrát v NDR a BLR. Nejvíc se mi líbil západ slunce v NDR, byl na venkovním parketu taneček, tvář na tvář, do toho šumělo moře a já byla hodně zamilovaná. Uvědomila jsem si, jak je krásně na Zemi a jak je nedostižná hloubka a plocha oceánu a že nikdy nebude možné tak nějak obejmout Slunce, které je pro náš život tak důležité. Nikdy za tyto západy nezapomenu. Některé z ních ovšem kazily válečné, hlídkující lodě NDR a v tom zapadajícím slunci sice působily jako dětské hračky, ale jinak z nich šel strach. Děkuji za příspvěk a foto.

Sdílám Vaše pocity vepsané do sugestivního vyprávění. Moře zřejmě každému zanechá nesmazatelnou stopu v srdci.

Moře. Kolikrát ho v životě ještě uvidíme? Možné, že už nikdy. Vzpomínky nám ale zůstanou - na východy sluníčka, na ranní koupání na opuštěné pláži, na šťavnaté ovoce, na výbornou zmrzlinu, na posezení v kavárničce s výhledem na vlny a hlavně na romantické západy sluníčka. Děkuju hezké čtení.

Krásné vylíčení mořské atmosféry. Jendo, možná, že kdyby ses u moře narodil, připadalo by ti samozřejmé a tak citlivě bys ho nevnímal. Ač tvou lásku k horku a slunci nesdílím, teď mne zcela pohltila. Jako moře.