Lux in Tenebris
Foto: Kampa, archiv UBB, z.s. (MV)

Lux in Tenebris

6. 8. 2020

Autobus mě vysype na kraji Prahy, proteplené slunečními paprsky, dole řeku svírají ocelové zábrany, vlny jako dračí hlavy nenasytně pohlcují krmi z uplavaných příbytků, neřinčí tramvaje a nehlučí auta, ulice potemněly, blikají jen krvavé výstrahy před uzavřenými mosty, Vltava rozťala město, v noci dohlédnu syna nad kuchyňským stolem, zvedne popelavou tvář, má vlasy pokryté prachem a ruce samý bolák, maminko, Kampa není, ve dvou slovech bolest ze zmizelého ráje, kde se svěřovala tajemství a stavěly fantaskní světy, i Lennonovu zeď smetla kalná vlna, padla hradba vzdoru mládí proti čemukoliv, mlčím a bojím se dotknout té chlapecké dlaně, vím, že tam v parku jednou vykřeše do kamene symbol  ztraceného dětství, teď místo slz dychtivě hltá vodu a potácí se zpět za tátou k Mánesu plnit pytle s pískem, celý den a celou noc se potkávají cizí, zvednou lopatu a nakládají, v Ostrovní, Divadelní, na Florenci a v Karlíně, dívka s klukem, co šli do kina, a kravaťáci s aktovkami, ženy uvyklé mlčky sloužit bližním, studenti se pak vracejí přes Václavské náměstí, tam za rohem naděluje voda bídu, ke kávě zákusek o evakuaci, dcera má na prahu tašku do porodnice, děťátko se rozpíná pod srdcem, tak už mě konečně vezmi na vědomí, ne, prosím, počkej ještě, až se na jez vrátí labutě, až bude bájná řeka šumět a vyprávět, že padlo to, co bylo vratké, a zůstává stopa bezejmenných, jizva lásky.

 


Vzpomínka na 14. srpen 2002

 

 

 

 

Soutěž Voda
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Tohle vzpomínání není zrovna veselé, pamatuji se na to. Bylo to hrozné.
Zuzana Pivcová
Poskytla jste mi vzpomínku pojatou jako tok řeky bez zastavení. Povodeň 2002 jsem zažila v Praze a byla spjata hlavně s mým pracovištěm - Vojenským ústředním archivem v budově Invalidovny v Karlíně. Byla to velmi těžká doba - materiálně i lidsky. Díky.
Daniela Řeřichová
Dobrý den, Dano, Věro, Hano, děkuji za Vaše reakce. Pro mne byly povodně 2002 a srpnová okupace 1968 nejtrýznivějším životním zážitkem. Na druhou stranu v těchto tragických chvílích se projevila obrovská vlna solidarity. Bydlíme u Mánesa a nikdy nevytěsním z paměti neskutečné hrdinství záchranářů i dalších lidí, kteří obětavě a nějak samozřejmě pomáhali jak se dalo. A nejen v Praze, mnohde to bylo ještě horší.
Hana Nováková
Kdo to zažil na vlasní kůži ví, o čem jste krásně, bolestně napsala. Tyto stavy mě vždy drásají srdce, protože oheň se dá dostat pod kontrolu a pak zvládnout. Vodu zastaví je Bůh a to je pro člověka hrozné. I když se řekne - materiální věci vem čert, jen aby boj o holý život byl úspěšný, ale ono to obojí velmi úzce souvisí, až tak, že si to někdy ani člověk hned neuvědomí. Krásný, smutný článek Danielo
Věra Ježková
Danielo, vzpomínku jste napsala velmi zajímavě. Já radši nevzpomínám. Povodeň jsem strávila v Holešovicích nedaleko Vltavy, za Pražskou tržnicí. Bydlela jsem s maminkou a babičkou ve stejném domě, nikoli bytě. Maminka odmítla se evakuovat, nudila se, chovala se naprosto iracionálně. Byl to jeden z nejhorších týdnů mého života. (Známí viděli v TV, jak před naším domem jede na lodičce V. Havel.)
Dana Puchalská
Lépe bych to já, které voda v r.2002 nenapsala. Ano, bylo to strašné...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.