Lux in Tenebris

Paní Marie, Váš úsudek mě velice potěšil a povzbudil. Neprožívám právě lehké období. K Vašemu dotazu - ano, "hraji" si s písmenky celý život. Považuji za velký dar, že jsem měla vždy zajímavou práci, kde jsem mohla uplatnit své vzdělání a že jsem žila mezi úžasnými lidmi s láskou k umění. Ráda se s Vámi potkám osobně.

Neobyčejně emotivní text, člověka až mrazí. Profesionální a citlivé zacházení s mateřským jazykem, květnatý sloh, hrabalovská forma, poetika - to je ovšem nádhera. Publikujete někde, paní Danielo?

Libore, moc děkuji za Váš vzkaz.

Mám velmi podobné zážitky i pocity při vzpomínkách na ně. Ovšem tak hezky bych je popsat nedokázal ...

Evo, myslím, že v těch opravdu vypjatých situacích se u nás lidé vždy semknou a pomáhají si.

..tipovala..

Patřím mezi ty šťastlivce, kteří žádnou povodeň nezažili na vlastní kůži. Článek ve mně vyvolal vzpomínky na dny, kdy jsem celou tu hrůzu sledovala v TV, bála se o lidské životy a obdivovala tu lidskou solidaritu. Váš článek je opravdu zajímavě podán a typovala bych jej na jeden z oceněných v soutěži.

Dobrý den, Soňo, mám velký respekt před hasiči i i dobrovolníky, kteří pomáhali při záchraně lidských životů i majetku.

Čtu a běhá mi mráz po zádech. Opět. Velká vlna solidarity v tehdejších těžkých dnech. I dobrovolní hasiči z nejmenších obcí vyjížděli pomoci. Voda umí být strašlivá.

Martino, Vy jste mimořádně vnímavá bytost. Aby to nebyla jenom hrůza - pro nás světýlkem ve tmě bylo tehdy narození vnučky, "Plaváčka", který zanedlouho vstoupí mezi dospěláky. Každý den se těším na Vaše fotografie. Přeji dobré dny příští.