Světem hýbe Galwayská výzva, další krok v boji proti ageismu

Eleno, Lenko naprosto s vámi souhlasím. Ono je opravdu těžké v takovéto situaci zavést opatření, která by vyhovovala naprosto všem. Vždycky se najde skupina, které bude něco vadit. Jak říká Elena, neskuhrejme, ono i to skuhrání je nakažlivé a ničemu nepomáhá.

Já vím, že každému z nás zákazy a příkazy, které nás nějak omezují, vadí. Ať je nám třicet nebo sedmdesát. Ale zase na druhou stranu, kdyby vše bylo volné, ať si chodí a dělá každý co chce, se spolehnutím na to, že se budeme chovat všichni zodpovědně a pak by umírali lidé po stovkách, zase bychom řvali. A těch žalob, co by se vyrojilo, že ten a ten měl udělat to a nebo něco jiného. Ano, bylo to mnohdy kruté, samota, nemožnost volného pohybu. Ale musíme si uvědomit, že v domovech nejsou jen stáří lidé, ale je tam i personál a ti mají doma rodiny, malé děti a byli na tom stejně ne-li hůř. Neskuhrejme, přežili jsme a uvidíme, co doba přinese.

Píše se tu "Světem hýbe...", ale slyším o tom poprvé. Podepsala jsem.

Z těchto a podobných důvodů bych nešla do nějakého ústavu ani zanic! Chápu,že staří a zároveň nemocní,např. s alzheimerem,by měli zůstat někde zavření,aby na ně koronáč neskočil.Ale jinak,někteří lidé nechápou,že nejde tak o to,jestli se sami nakazí,to je jejich věc (teoreticky),ale hlavně jeden nakažený roznese třeba na 100 lidí tu nemoc - a to je konec legrace. Ohánět se při tom právy je hezké,ale hlavně bych si všímala povinností!!! Já nemám potřebu se družit,takže se vlastně s nikým cizím a ani vlastním moc nestýkám,čili nemohu nic přenášet. U nás jsme chodili sami po lese,například,kde opravdu nikdo nebyl.Ve městech je to horší,ale je třeba si uvědomit,že i kovid,tak jako všechno na světě,jednoho dne skončí....

Konečně rozumný názor, bohužel asi dost ojedinělý. Do věkové skupiny senior sice nepatřím, ale vím jistě, že omezení, která nastala za nouzového stavu udělají mnohem víc škody, než užitku. Nedovedu si představit, že mě zavřou v jedné místnosti (v lepším případě do bytu) a já si nebudu moct rozhodovat sama o sobě. Dokud jsem svéprávný občan, nechápu, jak může mít někdo právo mě zavírat.

Sice jsme omezení nepočítali, ale neustále poslouchat co smíme a co ne, mě dost vadilo a vadí. Nesnáším jakékoli omezování mé osobní svobody. Připojila jsem svůj podpis.

I když jsem odjížděla na zahradu a tam trávila den, cítila jsem se jako v kleci. Pookřála jsem až po rozvolnění a právě to, že se virus v posledních dnech zase šíří, nedodává mi nabytý optimismus. Ovšem, děti byly potrestány podobně.. Prvňákům moc chybí půl roku bez školních návyků.

Za článek děkuji. My sice díky tomu, že bydlíme na vesnici a máme necelý kilometr od domu zahradu, kam se dostaneme cestičkou kolem řeky, kde jsme nikoho nepotkávali, jsme na tom byli ještě dobře. A taky v našem okrese jsme neměli tolik nemocných. Ale chápu ostatní v mě věkové skupině, že se museli cítit jako v pasti. V zájmu starostlivosti bylo asi hodně nešťastných lidí, ale na straně druhé, to byla situace, s kterou jsme se prali v takovém rozsahu poprvé.

Všechno je naruby, ani kvůli stáří jdou lidé odsunutí, uzavřeni, nikdo se jich neptá, co oni a není to jen v době koronaviru. Je to smutné a pravdivé.

Přesný článek - jen by mě zajímalo, kdy bude uveden do praxe??