Kam mohou dospět rodinné vztahy? Syn se po svatbě snaží vystěhovat z domu vlastní matku, která mu půjčila peníze
Ilustrační foto: ingimage.com

Kam mohou dospět rodinné vztahy? Syn se po svatbě snaží vystěhovat z domu vlastní matku, která mu půjčila peníze

5. 8. 2020

Když před šesti lety Marie náhle ovdověla, myslela si, že už v klidu dožije ve svém útulném pražském bytě, který si s manželem nechali rekonstruovat na stáří. To ještě netušila, co všechno ji v životě potká.

Její jediný syn Pavel přišel jednoho dne s nápadem, že by si mohli postavit společný domek v malé vesničce poblíž Prahy. Rodiče jeho spolupracovníka prodávali hezký pozemek, na kterém sami chtěli stavět, ale kvůli nemoci se už do projektu nepustili. Cena pozemku byla poměrně příznivá (1,2 milionu korun) a Pavlovi se navíc podařilo uzavřít dohodu, že peníze za pozemek obdrží kolegovi rodiče až poté, co domek postaví a máma prodá pražský byt.

Pavel si tedy vzal hypotéku, ze které pořídil hrubou stavbu, 700 tisíc korun dala synovi do dostavby paní Marie a po přestěhování a prodeji bytu ještě uhradila dluh za pozemek.

V novém domě čekal na Marii slunný byt 1+1 s velkou koupelnou a terasou. Těšila se na to, jak na části zahrady vybuduje skalku a založí záhony se zeleninou a bylinkami. "Ale hlavně jsem si představovala, jak si tam hraji s vnoučaty, kterých jsem se nemohla dočkat. Pavel totiž v průběhu stavby naznačoval, že má novou známost a a že nás v novém domě bude víc. Byla jsem zvědavá," vypráví Marie.

Jenže Mariiny plány se nenaplnily.

„Od prvního setkání, kdy nás Pavel představil, jsem měla jakousi předtuchu, že nás čekají složité časy. Ale říkala jsem si, je to jeho rozhodnutí, jeho život,“ líčí Marie. Monika byla rozvedená. Její rozmazlený osmiletý Olin už na první návštěvě začal Marii oslovovat "babko".

Za tři měsíce byla svatba, po které následovalo velké stěhování. A najednou přestalo být v domě dost místa. Monika si přivezla svůj nábytek, Olinek tuny hraček. Na zahradě začal vládnout Moniččin ridgeback Jimmy, temperamentní pes, který skalku i záhony během několik neděl přeměnil v oraniště. A na co nestačil Jimmy, to dokonal Olin. Když si Marie u Pavla postěžovala, že by se pes i chlapec mohli někdy zklidnit, bylo zle. Atmosféra v domě houstla ze dne na den a pak to přišlo. Pavel udeřil na matku, zda by nebylo lepší, kdyby si pořídila zase svůj vlastní byt.

„Tušila jsem, že by to mohlo dojít až do takového stavu, ale když ten návrh syn vyslovil, rozhodilo mě to. Ale říkala jsem si, dobře, ještě nějaké peníze z prodeje bytu mi zbyly, Pavel mi vrátí ty necelé dva miliony, které jsem mu na pozemek a dostavbu domu dala, pořídím si někde v Praze garsonku a budu mít klid,“ vypráví Marie.

Jenže Pavel nechtěl o vrácení peněz ani slyšet. Obořil se na matku, jak může něco takového chtít, že snad ví, že tolik peněz nemá. „Opáčila jsem mu, že mu peníze může dát či půjčit Monika, která po svatbě a přestěhování do domu prodala svůj byt. Ale to byla voda na její mlýn. Pustila se do mě, že ona mi přece nebude platit bydlení, a že to byla moje chyba, když jsem se rozhodla bydlet v synově domě a že si mám požádat o místo v domově důchodců,“ říká rozrušeně paní Marie.

Nakonec jí nezbylo, než se poradit s právníky. „Je to poměrně častý případ, kdy si lidé v rodině věří, smlouvy mezi s sebou nesepisují a když se později vztahy zhorší, původní dohodu si každý pamatuje jinak. Paní Marie může namísto vrácení zápůjčky navrhnout zřízení věcného břemene jejího doživotního užívání v domě, aby si zajistila, že jí z domu nikdo stěhovat nebude. Případně alespoň sepsat se synem dohodu o splátkách zapůjčených peněz, jejíž součástí bude uznání částky, kterou syn matce dluží," říká JUDr. Simona Rašková z advokátní kanceláře Müller&Skalický.

Paní Marie stále věří, že se situace ve společném domě uklidní. Anebo, že jí syn se snachou vyplatí. „Jiná možnost mi ani nezbývá. Shánět si místo v domově důchodců nechci, ale vydržet pod jednou střechou v této atmosféře, to si také nedovedu představit,“ uzavírá Marie.

bydlení rodina
Hodnocení:
(4.6 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše D'Engeli
U nás v rodině panuje přátelská atmosféra. Mám dvě děti, které jsou hodné. Bydlím již 41 let v Praze a moje mamka na Dobříši, v domě, který jsme společnými silami postavili. Nyní se do mé poloviny nastěhovala moje dcera se svým budoucím manželem. Nabídla jsem mamce, zda by nechtěla bydlet se mnou v Praze, ona původně souhlasila, ale poté odmítla, což mne mrzí. Vždy jsem hodně dceru finančně podporovala, nyní po přestěhování jsem se rozhodla k drobnému krůčku, který je pro ni dost důležitý. Rozhodla jsem se právně ošetřit její bydlení, tak, že ona se svým chlapcem budou mít nájemní smlouvu a symbolicky budou platit 1500,- Kč měsíčně. Neudělala jsem to ze zištnosti, ale proto, aby si dcera uvědomila, že nemůže vše dostávat zdarma. Ona s tímto souhlasí. Moje máma je spokojená, že v domě není sama, ke mně má dveře otevřené a ještě zbývá, aby si svými zvyky na sebe všichni zvykli. To je vše. Jinak u nás v okruhu mé rodiny je mírumilovná atmosféra, která se ale liší od atmosféry mé sestry, bydlící deset metrů od mé mámy. To je ale již jiný příběh. Děkuji Vám. Dana
Jana Mesarčová
Smutný příběh. Poucme se. Pořádek dělá přátele, partnery,.. , a bydlení s dospělými dětmi většinou nefunguje. Mně se vyplácí dělat vše tak, abych nebyla vydiratelna, tedy, to mne naučil rozvod. Držím pěsti, ať vše dopadne správně.
Petr Dvořák
Paní Růženo Kuželková, nevím, co vám připadá skvělého na systému „Nejlepší je nic nemít“, tímto způsobem testovat rodinné vtahy a „potom vidět, jestli děti své rodiče milují, nebo čekají až zemřou.“ Já osobně si myslím, že nejlepší je nežít v iluzi a mít dost na to, abych si mohl žít po svém a děti také. Nebo vám připadá nějak jásavě život tří-čtyřgenerační rodiny v jednom domě? 19. století je už nějaký ten pátek za námi.
ivana kosťunová
Hned mě napadlo, že syn je jedináček. Paní je mi upřímně líto, ale chyba je i na její straně. Vychovala synáčka k sobeckosti a bezcitnosti.
František Kala
Tak je to pěknej kripl. Už bych ho nechtěl ani potkat na ulici hajzla.
Margita Melegova
Mame stesti ze bydlime v malem byte a nic takoveho nas uz nepotka.
Olga Škopánová
Stále se opakující problém lidé jsou nepoučitelní.
Naděžda Špásová
Proto bych nikdy s mladými bydlet nešla a bez právně zajištěnou smlouvou už vůbec ne.
Danka Rotyková
Vypadá to, že špatné rodinné vztahy jsou to nejhorší, co lidi může potkat. Určitě se to v minulosti stávalo, stává se to nyní a bude se to stávat i v budoucnu, protože značná část lidí je vychována v módu: rodiče mě musí podporovat, abych se měl dobře, je to jejich povinnost. Někomu se to může zdát jako přemrštěné, ale ty případy jsou i v mé blízkosti. Proto POZOR, děti jsou naše všechno, ale sebe musíme mít také rádi. A čím jsme starší, tím více potřebujeme mít své soukromí.
Růžena Kuželková
Nejlepší je nic nemít a potom vidíte,jestli děti své rodiče milují,nebo čekají až zemřou.Pomoci dětem proč ne,ale "odsud-pocuť".Můj názor nikomu ho nevnucuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.