V době, kdy člověk chodí do práce, může jen ztěží ulehnout na dvě hodinky po obědě na gauč a dát si šlofíka se zdůvodněním, že takto čelí letním vedrům. Ale pokud je sám pánem svého času, to je jiná. To by měla být odpolední siesta v horkém počasí přímo povinností. Udělá totiž divy.
Když se pětačtyřicetiletá Jiřina přistěhovala ze svým přítelem do Řecka, zpočátku se divila, proč v tamních městečkách po poledni doslova utichá život. „Všichni se zavřeli doma. Obchody se zavřely. Zůstaly jen krámy pro turisty. Kdo z místních na nich není závislý, byl doma. Pak jsem pochopila, že je to v horkém počasí nezbytnost. Že právě proto, že umějí odpočívat, jsou pak Řekové večer čilí, zábavní, užijí si pěkné teplé noci. Zatímco my, středoevropané či seveřané se potíme na plážích v největším vedru a pak jsme večer tak vyřízení, že v devět či deset usínáme a nadáváme, že je příliš velké horko,“ vypráví.
Nyní žije v Řecku déle než deset let a zcela změnila svůj rytmus. V obchodě, který provozuje rodina jejího muže, se střídá s ním, s tchánem a neteří. „Přes odpolední siestu stačí, když je tam jen jeden z nás, protože stejně přijdou jen vedrem umoření turisté pro vody či nanuky. Vždycky si říkám, že by udělali lépe, kdyby raději na ty dvě, tři hodinky, zalezli a prospali se,“ říká.
Středozemní národy vykazují v evropském měřítku nejmenší počet nemocí srdce a cév. „Polední spánek totiž dokáže snížit krevní tlak podobně, jako když omezíme solení nebo tvrdý alkohol. Je prokázáno, že pokles krevního tlaku dokáže snížit riziko infarktu a mrtvice až o deset procent,“ tvrdí řecký lékař Manolis Kallistratos, který zkoumá, jaký má středomořský životní styl vliv na celkovou kondici člověka a na způsob jeho stárnutí.
Mnozí lékaři dávají životní styl spojení s odpoledním šlofíčkem do souvislosti i s faktem, že právě mezi obyvateli Středomoří je hodně těch, kteří se dožívají vysokého věku v dobré fyzické i psychické kondici, přestože nic výrazného pro své zdraví v životě nedělali. Nechodili do fitcenter, nezkoumali složení svých jídelníčků, mnozí tvrdě pracovali v zemědělství. Podle všeho by měli být udření, unavení, jenže oni jsou mnohdy zdravější než jejich vrstevníci, kteří investují tisíce korun do různých potravinových doplňků, speciálních strojů na cvičení a dietních programů. Může za to skutečnost, že jižní národy jsou zvyklé po poledni odpočívat? Čím dál více lékařů se kloní k variantě, že rozhodně ano.
Odpolední siestu v mnoha jižních zemích dodržují nejen lidé, kteří sami vládnou svému času, ale je běžnou součástí pracovní doby. V čase poledního vedra se zavírají kanceláře, banky, obchody, firmy, které nemusí jet v nepřetržitém provoze.
Čím severněji, tím více však mají lidé pocit, že jít si během dne lehnout, spát nebo se jen tak válet, je cosi nepřístojného.
„Byl jsem vychován tak, že kdo si přes den lehne, je lenoch. Moje máma neustále kmitala po baráku a nás k tomu nutila taky. Ona ještě v osmdesáti letech jela na kole v pětatřicetistupňovém vedru na louku natrhat trávu pro králíky. Přišla totálně vyřízená, červená, chtěli jsme jí volat záchranku. Když jsme jí řekli, že v takovém vedru by ve svém věku po obědě měla odpočívat, urazila se a řekla, že jsme líná generace,“ vypráví osmašedesátiletý Karel. On sám se po infarktu naučil odpočívat. Je v penzi a tak si může dovolit v současných vedrech dodržovat odpolední siestu. A radí to všem svým vrstevníkům. „Dříve jsem byl v létě vyřízený, unavený, když bylo vedro, večer se mi už nikam nechtělo jít. Teď si odpoledne vždy odpočinu, mám v bytě chlad, zatažené závěsy, větráček. Okolo páté pak něco lehkého sním a okolo sedmé jsem čilý. Vyrazím s pejskem do parku, někdy jde s námi manželka, tak si dáme pivíčko v pěkné zahradní restauraci a užíváme si teplých nocí. A mám elánu jako za mlada. A proč? Protože už vím, že ve vedru je třeba po poledni odpočívat.“