Mé tělo je chrám

Ano. Já ten Tvůj chrám dost často obdivuji, i když bohužel jen virtuálně.

Zvláštní přirovnání, ale plný lásky ,strachu a poznání.Věřím Hano, že Váš chrám ještě dlouho bude zájímat obdivovatele a bude nadále hrdě stát a rozdávat krásu kolem sebe.Dík.

Hanko, dobře jsi to napsala. I z mého chrámu už něco zmizelo, něco se vyměnilo, něco se upravilo. Ale doufám, že současný stav mému chrámu ještě pár let vydrží.

Pěkně napsaná alegorie. Tělo jako chrám. Bylo by pěkné, kdyby ten můj chrám pořád pevně a neochvějně stál jako ony tisícileté chrámy, udivující nás svou myšlenkou a věčností. Ten můj malý chrámek ale bohužel mění své rozměry. Co ztrácí na výšce, to si nahrazuje objemem. I ten zvon už nějak blbě zvoní. Ale pořád si musím říkat s francouzským filosofem Descartem - myslím, tedy pořád jsem. A to mne s mojí chátrající tělesnou schránkou pořád smiřuje.

Krásné přirovnání k chrámu, ten vyžaduje úctu. Už mi také něco chybí, ale nyní i přibylo, aby se nezbortil. Děkuji.

Chrám, to zní vznešeně a vyžaduje nejen úctu, ale i patřičnou údržbu. Ať vaše péče ještě dlouho ten váš chrám udržuje a vaší duši se v něm líbí. ♥

Bezva zamyšlení. Přiznám se, že by mně vůbec nenapadlo své tělo nazvat chrámem. Ale ano, dá se to k němu přirovnat velmi snadně.

Hani, moc hezky jsi to vyjádřila,.... Děkuju.

Moc hezké zamyšlení, Hano. Já mám zatím všechny součástky na svém místě a moc si toho vážím. A ač ateistka, modlím se, aby mi to ještě dlouho vydrželo.

Ano, člověk by měl se svým tělem zacházet také s úctou