Stromy odcházejí

Ještě jednou děkuji :-) :-) :-)

Báseň mě rozesmutněla, vyvolala ty nejintenzivněji vzpomínky na stromy, které mě opustily. Ze svého obdivu a lásky ke stromům jsem se vypsala v článku Slyším vzdychat stromy nejen o Vánocích. Ireno, děkuji. :-)

Ireno, úplně jste ovládla moje myšlení. Začala jsem vzpomínat na svá první léta v manželství, kdy jsme bydleli ba Vinohradech v Tyršově ulici za Tylákem. Ulice jsem měla prochozené křížem krážem, mohutné stromy byly to jediné, co mne v centru těšilo. Co toho musely vydržet, přesto se k nim někdy úředníci chovají jako k mrtvé hmotě. Teď už jsem více než 30 let na Jižáku II, za zády mám Kunratický les. Skoro denně tam trávím čas. Letos se mi zdá, že lesníci potřebují prodat hodně dřeva, kácejí nejen napadené stromy, ale hlavně ty zdravé. Je to krásně vidět na kmenech, jak jsou značeny. Rozhodně mi to není jedno, je to pro mnoho lidí z okolí to nejmilejší místo k odpočinku. Snad ho lidská hloupost nezničí.

Stromy jsou moje téma, v poslední době víc než smutné. Verše jsem "prožívala" s vámi.

Ne vše je v našem životě veselé. Pěkně zpracované verše.

Hezky a smutně napsáno. Také mám vztah ke stromům v naší ulici. Většina je starší než já a pamatuje moje rodiče i prarodiče. Některé z nádherných jerlínů už dorostly do obřích rozměrů a já se bojím okamžiku, kdy začnou být nebezpečné pro lidi procházející po chodnících...

Překrásné ...

Děkuji za vaše komentáře :-) :-) :-)

Ireno, to je krásně smutné. Ale čeká tě nový domov u krásného parku.

Lidé jsou zvláštní, zasadí malý smrcek a když vyroste, hned je ohrožuje, stíní. A okamžitě pokácet. To nevedeli, že i strom roste a sílí? Je mi líto , stromů, které musí, někdy nemusí odejít, z lidské zvůle. Sázet s rozmyslem a s láskou pečovat.