Dobrá kniha je dar...

Nejsem tak velká čtenářka jako Vy, Marie, protože mám svá období, kdy převáží jiný koníček. Teď je to například malování akrylem, jindy malé šití a nebo něco jiného. Jinak to vidím stejně, knihy si více půjčuji než kupuji. Také jsem jich hodně rozdala a vůbec toho nelituji.

Paní Marie, děkuji. Moc sympatický článek. Je pro mne radostné zjištění, že je nás hodně, kdo se nedokáží rozloučit s knihami nastřádanými za x let života. Moje děti pamatují doby, kdy jsem stávala ve čtvrtek frontu na knížky. Dneska jsem v situaci, kdy nabízím a rozdávám. Naštěstí vnučka je také knihomol a je to velký dar milovat knihy. Kdo nepoznal, nerozumí.

Knihy jsou moji klidní a němí kamarádi. Mám jich ještě doma víc než dost, ale taky nemám to srdce je hodit do smetí v popelnici. A tak pilně zásobuju knihobudky. Ovšem některé nedám pryč ani náhodou. Jdou památeční a s věnováním. A ty jsou mi úplně nejbližší.

Od mládí jsem hodně četla, navíc jsem většinu života pracovala jako knihovnice. O to horší pro mě bylo, když jsem se musela z prostorových důvodů probrat knihovnu svoji i po rodičích... Některé knihy jsem darovala do knihovny, něco udala v antikvariátu a v článku zmíněné "knihobudky" jsem také velmi ocenila. Všem, kteří mají problémy se zrakem, mohu doporučit audioknihy, které teď mají i k půjčení v knihovnách. Moje maminka ke konci života zcela oslepla a audioknihy jí v té době moc pomohly. Úžasná byla možnost výpůjček z Macanovy knihovny pro nevidomé.

Jsem na tom jako Ivanka, dokonce si ještě zajímavé knihy kupuji. Prostě je ze mne tak trochu porthlý sběratel.

Moc krásný článek, v mládí jsem hodně četla, dnes mi tolik neslouží oči a po dvou stránkách jsem z očí unavená a tak knihu čtu hodně dlouho. Závidím v dobrém těm, kdo ještě jako senioři mohou bez potíží číst, jak ráda bych četla i já...