Mé dvě řeky - Popelka a Vltava
Foto: Marcela Pivcová

Mé dvě řeky - Popelka a Vltava

24. 8. 2020

Ačkoliv v prvním případě zní pojem řeka víc než nadsazeně, použila jsem tento obrat záměrně kvůli srovnání dvou vodních toků, z nichž jeden mě provázel dětstvím, zatímco druhý celou dospělostí.

Říčka (nebo spíš potok?) Popelka pramení na okraji podkrkonošského městečka Lomnice nad Popelkou v blízkosti lyžařských skokanských můstků (odtud název části obce V Popelkách). S půvabnou dívčinou z pohádky o Popelce ji spojovalo snad jen to, že byla, alespoň v době mého dětství, skutečně hodně ušmudlaná. Lomničáci byli na její podobu zvyklí a nedělali nic pro to, aby ji vylepšili, spíš naopak. Končily v ní splašky i různé odpadky. Vtékala do dnes již neexistujícího rybníka za spořitelnou u náměstí a odtud byla odpouštěna na další cestu městem. Její blízkost o sobě dávala vědět i nelibou "vůní". Dnes je koryto říčky již vyzděné a v části města teče Popelka dokonce v podzemním tunelu. Během svého dětství v Lomnici, které trvalo do 13 a půl let, jsem věděla pouze to, že Popelka pokračuje do nejbližší vesnice Nové Vsi nad Popelkou. Její další tok jsem však nikdy neviděla. To teprve nyní, po takřka 60 letech, nacházím informace o její další cestě, končící poblíže Staré Paky v říčce Olešce.

Jestliže mi v mém smutku, způsobeném nedobrovolným přestěhováním do jižních Čech, působilo něco alespoň trochu radost, byla to řeka Vltava, protékající i naším novým bydlištěm, Týnem nad Vltavou. Řeka zde byla široká zhruba 100 metrů. Ačkoliv měla docela prudký tok, v tuhých zimách zamrzala a dala se přejít z Malé Strany do centra. V 60. letech nebyla ještě příliš chemicky znečištěná, takže jsem se v ní koupala raději než na vzdáleném neudržovaném koupališti. Troufla jsem si ji i přeplavat tam a zpět. V úrovni města byly 2 jezy a v létě sem připlouvalo množství vodáků. Místní hoši a mezi nimi i má sestra rádi skákali do vody pod "šlajsnou". Přes řeku vedl pouze historicky technicky cenný železný most, který však už jen stěží unesl veškerou dopravu. Proto byl o něco výše postaven most betonový, který ještě před kolaudací "vyzkoušela" v srpnu 1968 sovětská vojska. Kousek za Týnem se nachází soutok Vltavy s Lužnicí, další vodáky oblíbenou řekou. Dnes zasahuje až sem okraj Orlické přehrady - vodní nádrž Kořensko, zatímco proti toku Vltavy výše je Hněvkovická přehrada, která slouží jako zdroj vody pro nedalekou jadernou elektrárnu v Temelíně. Zmizely jezy a voda působí dost stojatě. Zatímco v 70. a 80. letech byly do řeky hojně vypouštěny odpady z papíren, dnešní situace je výrazně lepší. Týn má sice moderní plovárnu, dost lidí se ale koupe znovu ve Vltavě, na březích sedí rybáři a na hladině lze běžně pozorovat kachny i labutě. Pro zájemce se během letní sezóny pořádají různé výletní plavby. Žiji už 38 let v Praze a "mám" tam stejnou řeku Vltavu, avšak tu už bohužel nevnímám tak domácky jako tu jihočeskou. A to jsem dokonce bydlela v 80. letech krátce poblíž soutoku Vltavy a Labe.

Při svých četných cestách po Evropě jsem viděla i řadu dalších známých řek, ať už Dunaj nebo Labe až u Severního moře, Inn, Rýn nebo Temži, Sávu, Sprévu, případně portugalské Douro. Byly originální, byly krásné, zanechaly ve mně stopu. Ale ty "mé dvě řeky", to je víc než stopa, to je kousek srdce, který ke mně a mému životu neoddělitelně patří.

Soutěž Voda
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Hezky píšeš Zuzko, moc hezky. Mým životem protékala řeka Ploučnice. Bydlela jsem kousek od jejího pramene, znám její tok, její zakoutí a malý vodopád v lesich. Mnohokrát jsem se v ní jestě jako malá holka brouzdala když jsem do ní zahaněla koupat husí hejno. Když se v zimě její voda roztekla do okolních luk a zamrzla, vytvořila pro nás děti, krasné kluziště. Poslední setkavaní s ní se mnou absolvoval Bertík, který si v horkých dnech rád ochladil v její vodě svůj rezavý kožíšek. Voda plyne dál, vzpomínky ale zůstávají.
Růžena Kuželková
V Týně n.Vltavou jsem trávila nejedny prázdniny. Tak řeku znám moc dobře a ještě lépe jste ji popsala Vy,díky.
Naděžda Špásová
Zuzko, naprosto tě chápu. Do Ústí jsem přišla v r. 1978, ale Labe za ta léta už beru za své. Mám moc ráda procházky kolem vody. Jako dítě jsme měli nedaleko domu potok a malý rybník, nedávno jsem se tam byla podívat. Po rybníku ani památky a potok jsem poznala jen podle můstku. Bylo mi z toho trochu smutno. Vltava v Týně je určitě krásná, v Praze je to jen řeka, i když se kolem ní taky dobře chodí. :-)
Marcela Pivcová
Jako dítě jsem měla pocit, že by každé město mělo mít svou řeku, města v okolí (Semily, Tutnov, Jičín...) ji měla, v Lomnici jsem to cítila jako nedostatek. V Týně jsem se zpočátku ráda ve Vltavě koupala. Snad zhoršená čistota vody, snad i úpravy, ke kterým docházelo, byly důvodem, že jsem nezůstala tím "vodomilem" a postupně jsem k větším řekám získala spíš jakýsi respekt. To mi ale nebrání u některé se zastavit, projít po mostě, udělat si fotku... Jako Zuzka bych rozhodně o řekách psát nedokázala.
Jan Zelenka
U Vltavy jsem vyrůstal, tu druhou říčku neznám. I dnes si rád sednu do nelahozevské Mariny na kafe. Pěkné, Zuzko.
Anna Potůčková
O řece Popelce jsem nevěděla ani já. Článek moc hezký a díky němu zase něco vím, rozšířily se mé vědomosti.
Věra Ježková
Zuzko, krásné vyznání. Je moc dobře, že své dvě řeky máš. O Popelce jsem neměla ani tušení.
Alena Vávrová
Moc hezké vyznání dvěma řekám, Zuzko. Já se celý život motám hlavně kolem jezera, které je ale v podstatě velký rybník a těch rybníků tu v blízkém okolí jezdím navštěvovat a fotit vícero. Voda stojatá mne uklidňuje, ale přesto často vzpomínám i na spoustu řek, vodopádů a také moří, co mne fascinovaly. Voda je zkrátka živel, který mne oslovuje v jakékoliv podobě.
Irena Mertová
Moc hezký článek o řekách. My jsme se v Braníku chodili koupat do Vltavy, když byla vedra - to už bude nějakých 20 let.... Pak jsme se běželi domů osprchovat, i když prý Vltava už je čistší, než ještě dříve bývala.
Hana Polednová
Zuzko, moc hezký článek o řekách a vůbec o vodě. Také mám krásnou vzpomínku na dětství, kdy jsem trávila prázdniny u babičky a dědy. Hned za barákem protékala Litavka a pod okny hučel jez. Dodnes vidím a slyším ten krásný zvuk. Často jsem sedávala na jezu anebo pod jezem se nechala v prudkém proudu omývat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.