Říčka (nebo spíš potok?) Popelka pramení na okraji podkrkonošského městečka Lomnice nad Popelkou v blízkosti lyžařských skokanských můstků (odtud název části obce V Popelkách). S půvabnou dívčinou z pohádky o Popelce ji spojovalo snad jen to, že byla, alespoň v době mého dětství, skutečně hodně ušmudlaná. Lomničáci byli na její podobu zvyklí a nedělali nic pro to, aby ji vylepšili, spíš naopak. Končily v ní splašky i různé odpadky. Vtékala do dnes již neexistujícího rybníka za spořitelnou u náměstí a odtud byla odpouštěna na další cestu městem. Její blízkost o sobě dávala vědět i nelibou "vůní". Dnes je koryto říčky již vyzděné a v části města teče Popelka dokonce v podzemním tunelu. Během svého dětství v Lomnici, které trvalo do 13 a půl let, jsem věděla pouze to, že Popelka pokračuje do nejbližší vesnice Nové Vsi nad Popelkou. Její další tok jsem však nikdy neviděla. To teprve nyní, po takřka 60 letech, nacházím informace o její další cestě, končící poblíže Staré Paky v říčce Olešce.
Jestliže mi v mém smutku, způsobeném nedobrovolným přestěhováním do jižních Čech, působilo něco alespoň trochu radost, byla to řeka Vltava, protékající i naším novým bydlištěm, Týnem nad Vltavou. Řeka zde byla široká zhruba 100 metrů. Ačkoliv měla docela prudký tok, v tuhých zimách zamrzala a dala se přejít z Malé Strany do centra. V 60. letech nebyla ještě příliš chemicky znečištěná, takže jsem se v ní koupala raději než na vzdáleném neudržovaném koupališti. Troufla jsem si ji i přeplavat tam a zpět. V úrovni města byly 2 jezy a v létě sem připlouvalo množství vodáků. Místní hoši a mezi nimi i má sestra rádi skákali do vody pod "šlajsnou". Přes řeku vedl pouze historicky technicky cenný železný most, který však už jen stěží unesl veškerou dopravu. Proto byl o něco výše postaven most betonový, který ještě před kolaudací "vyzkoušela" v srpnu 1968 sovětská vojska. Kousek za Týnem se nachází soutok Vltavy s Lužnicí, další vodáky oblíbenou řekou. Dnes zasahuje až sem okraj Orlické přehrady - vodní nádrž Kořensko, zatímco proti toku Vltavy výše je Hněvkovická přehrada, která slouží jako zdroj vody pro nedalekou jadernou elektrárnu v Temelíně. Zmizely jezy a voda působí dost stojatě. Zatímco v 70. a 80. letech byly do řeky hojně vypouštěny odpady z papíren, dnešní situace je výrazně lepší. Týn má sice moderní plovárnu, dost lidí se ale koupe znovu ve Vltavě, na březích sedí rybáři a na hladině lze běžně pozorovat kachny i labutě. Pro zájemce se během letní sezóny pořádají různé výletní plavby. Žiji už 38 let v Praze a "mám" tam stejnou řeku Vltavu, avšak tu už bohužel nevnímám tak domácky jako tu jihočeskou. A to jsem dokonce bydlela v 80. letech krátce poblíž soutoku Vltavy a Labe.
Při svých četných cestách po Evropě jsem viděla i řadu dalších známých řek, ať už Dunaj nebo Labe až u Severního moře, Inn, Rýn nebo Temži, Sávu, Sprévu, případně portugalské Douro. Byly originální, byly krásné, zanechaly ve mně stopu. Ale ty "mé dvě řeky", to je víc než stopa, to je kousek srdce, který ke mně a mému životu neoddělitelně patří.
Foto: Marcela Pivcová
Mé dvě řeky - Popelka a Vltava
24. 8. 2020Ačkoliv v prvním případě zní pojem řeka víc než nadsazeně, použila jsem tento obrat záměrně kvůli srovnání dvou vodních toků, z nichž jeden mě provázel dětstvím, zatímco druhý celou dospělostí.
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Danka Rotyková
28.8.2020 19:50
Rozumím vaší lásce k řekám. I já řeky miluju, a to se v nich nemusím přímo koupat. Stačí mi je pozorovat. Když je vidím protékat městem, říkám si, jakou má takové město výhodu oproti jinému. Řeka jej posune nejméně o příčku výš. A v přírodě, tam je to dané, je to nádhera. Řeky musíme chránit, aby tu zůstaly krásné i nadále.
Zuzana Pivcová
27.8.2020 19:01
Děkuji za milé komentáře a speciálně svému krajanovi panu Podzimkovi.
Hana Šimková
27.8.2020 06:59
Krásný článek Zuzanko. Já jsem milovala Sázavu. Každý rok jsem k ní jezdila na prázdniny k dědečkovi a celé léto jsem se v ní koupala. Chodily jsme také kolem Sázavy na procházky a na tu malebnost a zákoutí té řeky nezapomenu.
Jaroslav Podzimek
26.8.2020 23:29
Tak si někdy paní Zuzano udělejte výlet do svého dětství a přijeďte se na svoji první říčku " Popelku" opět podívat. Pojeďte po jejím toku do Nové Vsi nad Popelkou, dále do Ústí u Staré Paky, kde se vlévá do potůčku s názvem "Oleška", a pokud to dále vydržítě a pojedete po jeho toku dále, přijedete hezkým údolím a také krajinou do vesničky s názvem " Bělá " ( kde já mimochodem i žiju) , a kde se do Olešky vlévá potůček " Tampelka". Bělá je poměrně klidná vesnice ležící v Hezkej údolí,se dvěma žel. Zastávkami a klidně se u mě stavte na kafe. Oleška pak pokračuje přes městys Libštát, Košťalov do Semil, kde se vlévá do řeky " Jizery" . Ta pokračuje do Železného Brodu, Turnova , a pak se " v dáli" vlévá do Labe . Na moji rodnou " Olešku" nedám též dopustit, v dětství 60- tých let jsme do ni skákali šipky, v zimě na ní hráli hokej. a ještě v nedávné době jsem v ní plaval. A ačkoliv jsem též viděl ve světě řadu potoků a řek, tak kouzlu té " rodné" ( ať už řeky, domu či země) se nemůže žádná vyrovnat. ???
Marie Měchurová
26.8.2020 18:40
Každý máme ve svém srdci místa, na která rádi vzpomínáme. U nás žádná větší řeka neteče, jen Rusava, a ta je v posledních letech někdy úplně vyschlá. Mám ale jednu řeku, která je mi moc blízká, a tou je Orlice.
Jana Šenbergerová
25.8.2020 22:28
Hezky píšeš o svých řekách. Všechny mně blízké řeky byly a jsou česko-polské. V mládí to byla hraniční Olše/Olza, nyní jsou to Bělá, Olešnice a Prudník, které tečou přes hranici. Stejně jako ty, Zuzko, je vnímám jako "své". Moc ráda chodím po nábřežích řek a po březích rybníků, jezer a přehrad.
Martina Růžičková
25.8.2020 20:09
Moc hezké vyprávění o řekách. Také mám dvě oblíbenkyně. Narodila jsem se v porodnici na vltavském ostrově Štvanice a poblíž Vltavy bydlím celý život. I když jsem se jí hodně bála v čase povodní, mám ji ráda. Druhá je Sázava, ke které jsem jezdívala na prázdniny.
Jitka Hašková
25.8.2020 13:19
Zuzko díky za vyprávění o řekách. V mém životě jsou také dvě řeky důležité Berounka v Radotíně a Vltava v Praze. Také jsme jako se ve Vltavě koupali, naposledy Vltava v Praze zamrzla v roce 1954, jezdívala jsem na bruslích od Jiráskova mostu až v Císařské louce. To byly krásné časy.
František Matoušek
25.8.2020 10:32
Krásné vyznání nejen o řekách, ale i o Vás. Jak je vidět, nejste jen skvělá básnířka, ale také pisatelka prózy.
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
AKTUÁLNÍ ANKETA
Nakupujete vánoční dárky prostřednictvím e-shopů?
Ano, hlavně proto, že je to snadné a rychlé
Ano, hlavně kvůli výhodnějším cenám
Ano, ale jen výjimečně (např. není v blízkosti prodejna, kde bych zboží koupil(a)
Ne, hlavně proto, že zboží nevidím na vlastní oči a nemohu jej prověřit
Ne, protože nechci platit zboží kartou ani převodem