Foto: autorka

Milí přátelé

22. 8. 2020

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 27.2.2021 00:38

Gratuluji k vaší knížce.

Marie Doušová 24.8.2020 10:45

Hano,vůbec nezáleží na tloušce knihy, ale na jeho obsahu. Umíte pohladit po duši a krásně vyjadřujete pocity ,které asi máme Všichni.Dík.....

František Matoušek 24.8.2020 09:22

Přejí Vám stálý úsměv od ucha k uchu v osobním životě.

Jana Šenbergerová 23.8.2020 23:26

Autorka takového článku nemůže napsat jinou než dobrou knížku. Nezáleží na tom, je-li tlustá nebo tenká. (Knížka i autorka). Bavíte mě. Dík!

Eva Mužíková 22.8.2020 22:25

Hanko, čím dál, tím víc Tě obdivuji...

Alena Tollarová 22.8.2020 20:09

Hano, moc Vám fandím, knížka určitě bude dobrým společníkem pro pěkné chvíle.

Danka Rotyková 22.8.2020 19:21

Paní Hano, určitě to bude krásné čtení. Děkuji předem, těším se.

Daniela Řeřichová 22.8.2020 18:51

Paní Hano, vždy se těším na Vaše laskavé úvahy. Děkuji.

Dana Puchalská 22.8.2020 16:12

Hani, to je hezké.... Ano, obálka je vyloženě slibná.

Martina Růžičková 22.8.2020 13:36

S těmi myšlenkami plně souhlasím. Název i obálka knihy na mě působí hodně sympaticky.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá