Foto autorka a T. Špásová

Liberec 1: Zoologická zahrada

23. 8. 2020

Můj příběh

Autor: Naděžda Špásová

Hodnocení:

(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 18.1.2021 18:51

Paráda !!!

František Matoušek 25.8.2020 10:45

Libereckou ZOO znám. Nakonec od nás to není tak daleko. Při každé návštěvě mě vždycky něčím novým překvapila.

Anna Potůčková 24.8.2020 18:26

V liberecké ZOO jsem ještě nikdy nebyla, ale vím, že ji proslavili bílí tygři. Doufám že se nepletu. A věřím tomu, že jste si to s Evou užily, obě jste moc prima holky seniorky :-)

Naděžda Špásová 24.8.2020 16:01

Děkuji za vaše příspěvky, potěšilo mě to. :-) Tak jsem si taky ohodnotila článek, ani o tom nevím.

Jitka Hašková 24.8.2020 13:18

Zoo Liberec znám, jezdívala jsem tam léta ke kamarádce.

Martina Růžičková 24.8.2020 08:27

Hezká fotoprocházka po zoo. Kdysi jsem tam byla a také si pamatuji, že tam byly kromě úžasných zvířat obrovské davy lidí.

Elena Valeriánová 23.8.2020 22:37

Mě hned dostala ta první fotka, poskládaná žirafa!!!! Já žirafu zatím vždy viděla jen vznešené stojící. A žirafy mám moc ráda, jsou královský vznešené a ty ladné šíje a slovanské :-) :-) :-) boky. V Liberci jsem nikdy nebyla a tak ráda se přidám k vaší sestavě. Díky.

Věra Ježková 23.8.2020 19:39

Naďo, paráda. Moc hezké fotky. S Evkou vám to moc sluší. Jestli se nepletu, kousek pod zoo je budova nebo nějaký objekt pedagogické fakulty. Několikrát jsem tam byla na konferenci. Vzpomínám si, že jsem toužebně hledívala směrem vzhůru. :-)

Irena Mertová 23.8.2020 18:34

Díky za fotky! V Liberecké ZOO se mi moc líbilo, ale to už je 10 let. Také botanická zahrada je krásná.

Alena Tollarová 23.8.2020 18:09

Do liberecké zoo jsme jezdili dříve docela často, ještě s našimi dětmi. Viděli jsme bílé tygry a mrzí mě, že se nepodařilo odchovat mláďata. Později jsem začala jezdit do pražské zoo, tu mám vlakem kousek ... ale do Liberce bych se docela ráda podívala, určitě se dost změnila.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá