Babička mi zlomila srdce

Hanko, mluvíte mi z duše. Chodím předčítat skupince seniorů do pečovatelského domu už více jak čtyři roky. Přečetli jsme již pěknou řádku knih. A domlouvali jsme se, že by bylo hezké přečíst Babičku, právě pro tu krásnou češtinu.

Ano, čistota, pokora, úcta, láska. To je to, co nám dnes dost chybí.Moc hezký článek.

Milý článeček jako vždy od vás. Je fajn se vracet do minulosti, tentokrát literární. Také jsem navštívila Babiččino údolí, ale masy lidí, které tam v tu dobu byly, mne trochu rozladily. Ale ono je to tak dnes všude na turistických místech. Možná je to dobře, že lidé mají zájem a chodí...

To je moc krásné vyznání z pocitů spojených s návštěvou Babiččina údolí. Dík za sdílení, Hani.

To je moc hezky řečeno a překrásný je i titulní obrázek ...

Hani, já jsem Babičku Boženy Němcové četla velmi záhy a měla jsem při jejím čtení bohatou fantazii. Pak jsme byli na výletě v Babiččině údolí a já jsem byla trochu zklamaná Starým bělidlem a splavem, který jsem si představovala nějak jinak. Pak jsem se dověděla, že to stavení nebylo skutečným obydlím rodiny Proškovy. Od té doby jsem tam nikdy nebyla a myslím, že dnes bych to vnímala jinak než tehdejší malá holka.

Hanko, krásné pojednání o Babičce. MIluji tuto knihu i BN. I já jsem měla babičku, která zemřela ve 100 letech a byla hodně podobná té z knihy BN. Díky za článek...