Vzpomínka: Čas vzdělávání

Děkuji, jsem ráda, že se vám článek líbil.

Vyvolala jste ve mě vzpomínky na školní léta a současně jsem se i pobavil. Máte správný humor.

Panebože, i když to po sobě čtu, chybička se vloudí: ... děti ochuzeny... :-)

Napsáno s humorem, takové čtení je potěšení.

Naděždo, moc děkuji za milou zpětnou vazbu, je to pro mne povzbuzení.

Pane Zelenko, vážím si Vašeho příspěvku. Moje sestra je také "přeučená" levačka, musela psát pravou rukou, ale krásně maluje levou. Článek bilancuje i balancuje, protože životem každého z nás prošla i řada učitelů, co nám způsobili šrámy na duši.

Na ZŠ si taky občas vzpomenu, dodnes čerpám znalosti z ČJ, které do mně, obrazně řečeno, i když občas nějaký ten štulec do zad přiletěl, byla jsem totiž dost ukecaná, vtloukla naše milovaná třídní učitelka. Myslím, že o tohle jsou dnešní děti ochuzeni, není jim věnována pozornost, kterou by si od kantorů zasloužily. Dano, napsala jsi to moc hezky. (◕ᴗ◕✿)

Krásný článek. Vybavila se mně také vzpomínka na jeden smyčec. Ale není to vzpomínka pozitivní, jako v případě paní Řeřichové. Bylo to v první třídě, kde nás měl ředitel místní školy, kterému jsme přezdívali Kozí duch. A ten mě mlátil smyčcem přes prsty, protože jako levák jsem začal psát levou rukou. O leváctví se toho ještě moc nevědělo. Začal jsem pochopitelně koktat, což je pochopitelně první příznak přeučení. Dodnes píši blbě pravou a levou neumím. O svých školních letech píši ve své knize Návraty a ještě v knize dosud nevydaných glos. Článek je moc pěkný a hezky bilancuje celá školní léta.

Děkuji Daně, Janě, Ivaně za milou reakci, myslím, že máme generačně podobné zkušenosti a díváme se na věci s nadhledem.

Krásně jsem si početla a jsem moc ráda, že už do školy nemusím ani jako žákyně, ani jako kantorka. Teď dávám přednost jiným učebnám.