Otázkou je, zda jde o sebeklam nebo se současní lidé ve zralém věku opravdu cítí být mladší než tomu bývalo u předešlých generací. Britský deník Daily Mail nedávno zveřejnil průzkum, ze kterého vyplynulo, že výrazně přibývá žen, které se netrápí tím, že stárnou. Naopak, mají pocit, že na svůj věk vypadají lépe a jsou v lepší kondici než ženy kolem nich. Většina žen uváděla, že se cítí být přibližně o pět let mladší než ve skutečnosti jsou. Desetina z nich tvrdila, že si připadá mladší o více než deset let. Každá pátá uvedla, že určité obavy ze ztráty atraktivity začala cítit až mezi padesátým a šedesátým rokem. Závěr? Současné zralé ženy jsou výrazně sebevědomější než bývaly jejich matky a babičky a zvyšující se věk nepovažují za důvod k výraznému znepokojování se se svým vzhledem. V souvislosti s průzkumem se však ihned objevily jízlivé komentáře ve smyslu: No jestli si ty dnešní velké holky tak trochu nenalhávají, že jsou v padesáti stále dvacetiletí diblíci?
Většina lidí se však shoduje v tom, že zatímco ve dvaceti jim padesátníci připadali jako starci nad hroby, v padesáti nechápou, proč z tohoto věku měli obavy. „V průběhu života se subjektivní vnímání věku mění. V dětství a mládí se mnohdy cítíme starší, než jsme ve skutečnosti, jenže postupně se pociťovaný věk začne oproti biologickému věku snižovat. Proto mnozí lidé mají například v sedmdesáti letech pocit, že to není možné, že takto zestárli, protože se cítí podobně jako se cítili před dvaceti lety. Samozřejmě mluvíme o subjektivních pocitech, jinak uvažují lidé, kterým do života zasáhly vážné nemoci a omezení,“ vysvětlil americký psycholog Brian Nosek. Zajímavý poznatek k tomuto tématu má i socioložka Radka Dudová z Akademie věd. „Když nyní vyjdete ven, vidíte kolem sebe hodně starších lidí, starších než jste vy. Naše společnost zestárla. Takže jestliže je vám čtyřicet a vidíte kolem sebe převážně šedesátileté a starší ženy, logicky budete mít pocit, že jste ještě mladá,“ uvedla.
„Začala jsme v poslední době navštěvovat jednu bývalo kolegyni v domově pro seniory. Nikoho nemá, tak tam za ní občas chodím. Pohybuju se tam mezi hodně starými lidmi a dochází mi, že moje šedesátka je vlastně skvělý věk, že je to vlastně mládí. Dámy mi tam dokonce říkají holčičko,“ říká se smíchem jednašedesátiletá Simona. „Uvědomuju si, že moje maminka byla v šedesáti taková usedlá paní. Vypadala dobře, ale chovala se, jako by byla stará. Já mám pocit, že jsem stále stejná jako jsem byla ve třiceti, ve čtyřiceti. Tak jistě, že vypadám jinak, ale zároveň jsem na tom lépe než mnohem mladší ženy. Možná si to namlouvám a okolí to vidí jinak. Ale když sedím v kavárně, jsem upravená, nalíčená, připadám si hezčí, atraktivnější než mnohé mladší ženy kolem mě. A přiznávám, že mě baví se s nimi srovnávat, přemýšlet, kolik jim je let. Někdo řekne, že je to povrchní, směšné. Mě to baví. Já si prostě říkám, že na šedesát nevypadám a mám z toho radost, ať si o mě myslí kdo chce co chce,“ shrnuje Simona.
Američtí vědci nedávno na toto téma udělali průzkum mezi třiceti tisíci lidmi. Výsledkem bylo, že sedmdesát procent z nich uvedlo, že se cítí být mladší, než byl jejich skutečný biologický věk.
Někdo jistě namítne, že tohle všechno jsou jen nesmyslné výzkumy, takzvané lhaní si do kapsy, protože stárnutí je přirozené a sedmdesátník je prostě sedmdesátník, i kdyby si každé ráno hodinu u zrcadla říkal, že je mu padesát. Na druhé straně je nezpochybnitelný fakt, že většina současných šedesátníků je v lepší kondici a žije plnohodnotnější život než tomu bylo u předešlé generace. A právě optimismus a chuť žít stále stejně aktivně jsou faktory, které k tomu podle psychologů přispívají. Srovnávání se podle věku podle nich není nic, za co by se člověk měl stydět. Takže jestliže někdo někdy říká následující věty, je to přirozené a vlastně i zdraví prospěšné.
Cože? Chceš říct, že ten chlapík je stejně starý jako já? Fakt? No tak to mě potěšilo, já takový pupek rozhodně nemám.
Byla jsem na školním srazu. Tak ti řeknu, že jsem si zvedla sebevědomí. Holky vypadaly dost sešle, rozhodně na tom byly všechny hůř než já.
Všimla sis, jak se Jana mění? A víš, že ona je mladší než my? No jasně, jí ještě nebylo šedesát. No fakt. No jasně, že my dvě vypadáme lépe.
Opravdu to nejsou malicherné věty, které by moudrý vyrovnaný člověk neměl říkat. Naopak. To, že se někdo dokáže cítit mladší, než jsou jeho vrstevníci, přináší v životě spoustu výhod. Jde sice o subjektivní pocit, ale právě ten ovlivňuje, jak člověk působí na okolí, jak se chová, tedy, jak žije. A jestliže je někdo sebevědomý a cítí se v šedesáti na čtyřicet, velmi často je výsledkem skutečnost, že ho okolí vnímá jako zajímavého, atraktivního člověka, se kterým je radost si popovídat. Je totiž zpravidla o čem. Naopak člověk, který se v šedesáti uzavře do svého světa s pocitem, že jeho život nestojí za nic a svět se mění k horšímu, vysílá ke svému okolí signály, že už nic nečeká, že s nikým nechce mluvit, že není důvod se o něj zajímat. Tudíž logicky začne mít pocit, že už je starý a stejně tak i lidem v okolí připadá.
Takže to, že takových starých bručounů ubývá, je vlastně dobrá zpráva. A není důvod se posmívat těm, kteří říkají, že se cítí být mladší než jsou jejich vrstevníci. Jistě, stala se z toho tak trochu módní věta omílaná v médiích a mnohým lidem už leze na nervy. Na druhé straně je to postoj k životu, který je zdraví prospěšný. Vždyť je přece milé, když si žena vyjde ven, rozhlédne se a řekne si sama pro sebe: No holky, vůbec se mi nezdá, že je mi o dvacet let více než vám.
Někomu to může připadat legrační, ale je to rozhodně zdraví prospěšnější životní postoj, než kdyby si řekla: Už se mi nechce nikam chodit, protože jsem stará, ošklivá a kdejaká ženská vypadá lépe než já.