Říká se mu phubbing. Zjednodušeně se dá popsat větou: když chytrý telefon ničí vztah. Phubbing se tak zařadil mezi výrazy, které popisují nějakou formu přehnané lásky k mobilnímu telefonu. Jednou z nich je nomofobie. Tak se říká závislosti na mobilu a projevuje se nejen tím, že do něj člověk stále kouká, ale že trpí úzkostí, když se na něj nějakou dobu koukat nemůže. Například je hodně nervózní už jen z představy, že se ocitne někde, kde není signál. A existuje i výraz netolismus. Jedná se vyjádření stavu, kdy se člověk neustále připojený k nějaké sociální síti, chatu nebo počítačové hře. Ale co je hlavní? Přestat si už konečně myslet, že se tyto jevy týkají výhradně mladých lidí.
„On se mnou už vůbec nemluví.“
„Co čekáš? Po třiceti letech manželství si už spolu obvykle lidé řekli všechno.“
„Ale to není tak, že by byl protivný, že by někoho měl nebo že by se z něj prostě stal starý dědek, který mě nepotřebuje. On je fajn, ale jen když nemá v ruce mobil. Potíž je, že ho má v ruce pořád. Kouká do něj při jídle, před spaním. V noci se probouzím, protože mě probere modré světlo z jeho mobilu a nějaké zvuky. On do něj kouká klidně i ve tři ráno. Vždy mi řekne, ať prominu. Pak snídáme a čumí do něj zase. Ptám se, jestli chce rohlík nebo chleba. On na to: Ano. Nevnímá otázku. Kouká do mobilu.“
„Jsou horší věci. Kašli na to.“
„Vadí mi to. Vnukovi říkáme, že je závislák na sociálních sítích a jeho děda je vlastně totéž.“
„Co tam hledá?“
„Netuším. Ale kouká tam furt.“
Britští psychologové provedli průzkum, ze kterého vyplynulo, že třetina všech párů ve Velké Británii má problém s tím, že jeden z partnerů tráví příliš času koukáním do mobilu. Tedy příliš času z pohledu toho druhého partnera. Mnozí to berou jako důkaz toho, že partnerovi či partnerce na nich nezáleží.
Z průzkumu agentury Ipsos v České republice vyplynulo, že osmdesát pět procent lidí si uvědomuje,že telefon používají nadměrně. Zajímavé je, že dotazy probíhaly mezi lidmi ve věku osmnáct až šedesát pět let, tedy ve velkém věkovém rozpětí. Polovina z nich zároveň uvedla, že si už svůj život bez mobilu nedovedou představit. O své závislosti poměrně často hovořili lidé ve vyšším věku, kteří uváděli, že dříve jim toto vadilo u vnoučat, ale v poslední době pozorují, že se chovají podobně jako mladí lidé a do mobilu koukají velmi často.
Psychologové čím dál častěji mluví o tom, že v mnoha partnerských vztazích je mobil považován za zabijáka romantiky, ale také za spouštěč podezírání z nevěry.
„Udělal jsem něco, o čem jsem tvrdil, že nikdy neudělám. Projel jsem manželce mobil, protože se mně zdálo, že na něj po večerech nějak moc kouká. Prostě jsem ji podezíral, že někoho má, že si s někým píše, zajímalo mě, co dělá,“ vypráví jednašedesátiletý Kamil. Zná vstupní pin do telefonu ženy, takže nebylo problém to udělat, když jednou byla na zahradě a telefon ležel v ložnici. „No nic zajímavého jsem nenašel, myslím, že si nejvíce prohlíží stránky o hubnutí, fotky s módou pro zralé ženy, je aktivní na jednom webu pro seniory. Jenže ve mně pořád hlodá jakési podezření, že za tím něco musí být. Možná není a mobil se jí jen stal partnerem. Asi ji to s ním baví více než se mnou. Když na ni mluvím, nevnímá, neodpovídá, pořád tam něco ťuká nebo čte,“ tvrdí Kamil.
Odborníci na mezilidské vztahy by tuto situaci označili za typickou ukázku phubbingu. Tedy jev, kdy láska k mobilu začne být silnější než zájem o partnera, než potřeba trávit volný čas s ním. „Je naprosto přirozené, že když jeden z partnerů kouká často do mobilu a nereaguje na toho druhého, vzniká určitá nejistota, podezření. Mnohdy zbytečné, ale to už je těžko vysvětlit. Někdy tak může být narušen i pevný dlouholetý vztah,“ říká terapeutka Jana Novotná.
Odborníci na závislosti na sociálních sících a internetu celkově mají pro páry rady. Nebo spíše tipy na hry. Radí jim, aby si zkusili na nějakou dobu chytrý telefon odložit a hrát si na to, že prostě neexistuje. Typická situace? Lidé si o něčem vyprávějí a hned sáhnou po mobilu, aby si určitou informaci vygooglovali. Ale jaké to bylo, když chytré mobily nebyly? Šlo to i bez nich. Jsou totiž skvělými pomocníky v běžném životě, ale při povídání si, při diskutování, se bez nich dá obejít.
„Nezajdeme si někam v sobotu?“
„Kam?“
„No otevřeli nedaleko tu novou cukrárnu.“
„Aha, podívám se kde. Aha, to bude ona. Koukej. Jo, vypadá to hezky, mají otevřeno do osmi večer. Ještě mrknu, co tam mají za zákusky.“
„Už na to koukáš čtvrt hodiny. Už se mi tam ani nechce. Já myslela, že půjdeme na procházku, ne že předem podrobíme podnik podrobnému rozboru.“
„Hele, koukej, oni tady i píšou, kolik má který zákusek alergenů.“
„No dík, už nemám chuť.“
„O co ti jde? Vždyť jsi tam chtěla?“
„Chtěla jsem mluvit, plánovat. Ne strávit další půl hodinu tím, že čumíš do mobilu.“
„Proč jsi podrážděná? Jen jsem to hledal.“
„Pořád něco hledáš místo toho, abys se mnou mluvil.“
Takže, pokud doma zažíváte něco podobného, máte problém. A ten problém se jmenuje phubbing.
